|
a oni se jen ušklíbnou
a zvolají - Doktore,
další je tu!
|
Ve městě v bublinách,
co pod dotekem neprasknou,
tiše se hýbou lunární kotouče,
a bledé žhnoucí hvězdy
z ledu.
A andělé pláčou,
když se nikdo nedívá.
Spráskaní psi,
s bledě modrou noční můrou.
Doktore, už nechodí. Odchází.
Bouře je za dveřmi -
pusťte je domů.
Stačila jedna,
s vlasy barvy oblohy,
co už se nevrátila.
co pod dotekem neprasknou,
tiše se hýbou lunární kotouče,
a bledé žhnoucí hvězdy
z ledu.
A andělé pláčou,
když se nikdo nedívá.
Spráskaní psi,
s bledě modrou noční můrou.
Doktore, už nechodí. Odchází.
Bouře je za dveřmi -
pusťte je domů.
Stačila jedna,
s vlasy barvy oblohy,
co už se nevrátila.
Cvokhauz
Jaktože to čtu až teď?! Andělé pláčou když se nikdo nedívá mě dostalo, zasmála jsem se nahlas - a beru to tak, že myslíš Gallifreyskou oblohu...?
Doktore, už nechodí. Odchází.
...dobré to je...jo! Souhlasím s Oldřichem. Vyjímečně :))))))
...dobré to je...jo! Souhlasím s Oldřichem. Vyjímečně :))))))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kaskáda medúzy. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nesmyslné posedlosti
Předchozí dílo autora : Černá
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))

