|
|
Zima do bílého hávu halí dech
slzy na řasách mění se v led
ticho kolem padá na tvou hlavu
strach vpíchl do duše jed.
Cizí pohledy v tmách mrazivých
a v hlavě hlas,
ten neodbytný, skrytý rádce
co na cestu láká:
"pojď,
však už brzy,
brzičko...
budeš spát sladce.
Tak pojď, neotálej
do saní nasedni a jeď
jeď, do paláce věčné zimy
kde srdce každé navždy zmrzne
přestane bolet, leč změní se v ledový květ."
slzy na řasách mění se v led
ticho kolem padá na tvou hlavu
strach vpíchl do duše jed.
Cizí pohledy v tmách mrazivých
a v hlavě hlas,
ten neodbytný, skrytý rádce
co na cestu láká:
"pojď,
však už brzy,
brzičko...
budeš spát sladce.
Tak pojď, neotálej
do saní nasedni a jeď
jeď, do paláce věčné zimy
kde srdce každé navždy zmrzne
přestane bolet, leč změní se v ledový květ."
raději vášeň, emoce, bolest, než chlad, možná bych ji nějak rozdělila, ale líbí se mi
takhle asi usíná(umírá) člověk za polárním kruhem,co už se nikdy nevzbudí...brrrr,jde zima na mě z toho
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ledová královna : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zůstáváš ve mně
Předchozí dílo autora : Sebekritika
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Chechtalka [18], MrsPapi [13], Nasko [10], le-tulle [8], RathuVSoak [5]» řekli o sobě
Singularis řekla o Máta :Opravdu se vyzná v psychologii a užívá si to. Píše úžasně dokonalé romány, jen mi nevyhovuje jejich výstavba: Vyhýbá se uvádění jmen postav a při čtení zprvu není zřejmé, co je důležité a co ne. Vše se odhaluje až postupně, což činí román napínavým a dodává mu spád.

