O PRAVDĚ..

Budu pokračovat ve vkládání starších básniček do sbírek,některé už tady byly,ať v tom svém básnickém maglajzu mám trochu přehled..:-)

GULI

13.04.2013

básně/život

887(10)

Potkal jsem v parku podivnou ženu,
podzimním chladem celá se chvěla,
držela lahváč co ztratil už pěnu,
tabákem z popelnic na dálku čpěla.

Natáhla ke mně špinavou dlaň,
a bezzubá ústa tiše mi pravila,
jsem tvoje královna a platím svou daň,
za to že jednou jsem na tebe vsadila.

Můj drahý pane probuď se prosím,
vždyť jen mne miluješ, proč pořád spíš?
Vzpomeň že věky už v srdci tě nosím,
jsem tvoje láska a ty to víš.

Přidávám do kroku to jsou dnes lidi,
jakási somračka a prý moje láska,
co všechno člověk na světě vidí,
královna popelnic z kanálu kráska.

Utíkám pryč jak falešný hráč,
odmítám poslouchat opilé tlachy,
ještě jsem zaslechl tlumený pláč,
měl jsem jí hodit nějaké prachy..

Občas když přicházím k starému jilmu,
u lávky v parku vidím ji stát,
jakoby vypadla z divného filmu,
ta se mi určitě musela zdát.

Nedávno zaslech jsem v rádiu větu,
asi to nějaká blbost zas byla,-
poslední šanci prý můžem dát světu,
jen kdyby pro pravdu almužna zbyla.

Pro nás prý pravda je jen stará běhna,
a kdo jí potká stydí se za ní,
za pivo pozve vás mezi svá stehna,
pro trochu tabáku k zemi se klaní..