Zpověď sebevraha

Ke zbláznění je tento stav,
kdy pocitům svým se vzpírám,
vím, že život bude bez obav,
když zapijím léky sklenicí vína.

Vše jako ve snu zdá se mi,
kdo ví, co bude následovat,
ztratil jsem své cítění,
život je past.

Mé tělo se vzduchem se rozptýlí,
a duše má již nebude,
život po životě,
prosím, jen to ne.

Dýchání utichne,
tep zrovna tak,
tělo vychladne,
co nastane pak?

Pár slz bližních,
někdo si řekne proč,
vždyť život je tak krásný,
nevidí nejhorší zlo.

Zbytečný a nepotřebný,
je člověk sám,
láska, ta již dávno spí,
stejně to byl klam.

Těším se na Charóna,
snad hodíme i řeč,
jak je jeho práce únavná,
ve válkách, kde není meč.