|
Tento text sice není už aktuální, alespoň co do stavu mého vnitřního světa, neboť jsem konečně našel smysl života a hodlám za ním jít, dokud nedosáhnu cíle, ale to mi alespoň ukázalo, že člověk nikdy nemá klesat na mysli, když se mu v životě nedaří. Každého totiž dřív nebo později zasáhne štěstí, touha. Vždy to chce jen svůj čas. Nejdůležitější ale je, že ten čas vždy nakonec přijde.
 09.12.2012 7 1124(13) 0 |
Nevím, zda bych si cestu, po které od narození jdu, zvolil, kdybych měl na jejím počátku možnost volby. Asi ne. Nicméně, nikdo se mě nezeptal a já po ní musím kráčet mezi dobrým i zlým, ať chci nebo ne. Snad je toho dobrého více, když už jsem toto slovo napsal jako první. Snažím se při psaní příliš nemyslet, aby mělo každé slovo alespoň nějaký význam. Když totiž člověk moc přemýšlí, často spíš než o obsah, stará se podvědomě o formu. A forma je pouhá nádoba, plná bezvýznamnosti, třebaže je na venek krásná. Stejně jako lidé, kteří dbají o svůj zevnějšek a uvnitř jsou zkažení a odporní. Kdo ví, třeba se mi podaří nalézt rovnováhu a já, aniž bych to zamýšlel, budu osvícen a světlo pronikne až do mých útrob. Takový osud bych přál i této mé úvaze.
Člověk si sice nevybírá, čím se, po vstupu do tohoto světa, stane, ale může si vybrat, v co se během svého bytí promění. Já se stále nerozhodl, a proto začínám mít strach. Strach z toho, že už se nestačím rozhodnout a budu muset po zbytek života bloudit tímto světem bez obsahu i formy. Jen tak průhledný a nikým neviděný. Bojím se, že budu volat a nikdo mě neuslyší. Bojím se, že budu mávat a nikdo mě neuvidí. Bojím se, že až se konečně rozhodnu být viděn a slyšen, že už nebude nikoho, kdo by o to stál. Každý večer ulehám a doufám, že se probudím jako někdo jiný. Zároveň ale každé ráno vstávám a doufám, že se do večera příliš nezměním. Chci projít změnou nevědomky, vědomě se ale stále jenom bojím. Můj život je jeden velký strach. Strach, že něco skončí dřív, než to vůbec stihne začít a strach z toho, že něco nového vůbec začne. Nenávidím změnu, ale asi na světě není nic, po čem bych více toužil. Nejsem jeden člověk. Možná formou ano, ale obsahem zdaleka ne!
Je opět večer, chystám se podlehnout spánku a opět doufám a opět se bojím. Bojím se usínání a mám strach z probouzení. Možná uvíznu uprostřed toho všeho a budu spokojený. Možná ale, když přijdu o možnost volby, budu ji chtít zpět víc, než cokoliv jiného. Nechci myslet, myšlenky bolí, myšlenky přinášejí naději, myšlenky přinášejí zkázu, myšlenky...
...je to zvláštní úděl být člověkem.
Člověk si sice nevybírá, čím se, po vstupu do tohoto světa, stane, ale může si vybrat, v co se během svého bytí promění. Já se stále nerozhodl, a proto začínám mít strach. Strach z toho, že už se nestačím rozhodnout a budu muset po zbytek života bloudit tímto světem bez obsahu i formy. Jen tak průhledný a nikým neviděný. Bojím se, že budu volat a nikdo mě neuslyší. Bojím se, že budu mávat a nikdo mě neuvidí. Bojím se, že až se konečně rozhodnu být viděn a slyšen, že už nebude nikoho, kdo by o to stál. Každý večer ulehám a doufám, že se probudím jako někdo jiný. Zároveň ale každé ráno vstávám a doufám, že se do večera příliš nezměním. Chci projít změnou nevědomky, vědomě se ale stále jenom bojím. Můj život je jeden velký strach. Strach, že něco skončí dřív, než to vůbec stihne začít a strach z toho, že něco nového vůbec začne. Nenávidím změnu, ale asi na světě není nic, po čem bych více toužil. Nejsem jeden člověk. Možná formou ano, ale obsahem zdaleka ne!
Je opět večer, chystám se podlehnout spánku a opět doufám a opět se bojím. Bojím se usínání a mám strach z probouzení. Možná uvíznu uprostřed toho všeho a budu spokojený. Možná ale, když přijdu o možnost volby, budu ji chtít zpět víc, než cokoliv jiného. Nechci myslet, myšlenky bolí, myšlenky přinášejí naději, myšlenky přinášejí zkázu, myšlenky...
...je to zvláštní úděl být člověkem.
10.12.2012 - 17:58Díky všem, máte pravdu a nejvíc souhlasím s přítomným okamžikem, nic jiného není důležité...přítomnost je nyní, byla v minulosti, když byla aktuální a zrovna tak bude i v budoucnosti, až se k ní dopracujem...ale je třeba brát hezky jedno po druhém :)
10.12.2012 - 16:16...je to zvláštní úděl být člověkem.
...ano, i tak to vnímám já...i já hledám smysl..i já chci více dobra , než zla..i já chci, aby můj život měl smysl, ale ten opravdovej smysl... nejen navenek smysl...no a skončila jsem , jak píše Vladan u víry.....a našla jsem hluboký duchovní smysl :)))) zatímco pro Vladana má smysl jen to, co se dá změřit....zhmotnit, promiň Vladane, musela jsem si rýpnout, dlouho jsme se nehádali...:))))
...ano, i tak to vnímám já...i já hledám smysl..i já chci více dobra , než zla..i já chci, aby můj život měl smysl, ale ten opravdovej smysl... nejen navenek smysl...no a skončila jsem , jak píše Vladan u víry.....a našla jsem hluboký duchovní smysl :)))) zatímco pro Vladana má smysl jen to, co se dá změřit....zhmotnit, promiň Vladane, musela jsem si rýpnout, dlouho jsme se nehádali...:))))
10.12.2012 - 16:15Asi tak, čím více možností člověk má, tím hůře se v životě orientuje. Moře možností, fůra nejistoty. Souvisí to s inteligencí. Čím je člověk jednodušší, tím je vše kolem snažší. Tolik k tomu nad čím uvažuješ. Nejsi jednoduchý človíček o to to máš v životě těžší. A ještě, když dosáhneš toho po čem toužíš, není to začátek něčeho, je to něčeho konec. Ti co mě znají si asi toto přečtou znova, ale moje životní filozofie je úplně jednoduchá( asi zase souvisí s inteligencí)- Jediný důležitý okamžik v mém životě je teď a tady. Jediný důležitý okamžik v mém životě je nadechnout a vydechnout. A k tomu jsem se propracovala po takových úvahách jako je ta tvoje.
10.12.2012 - 13:12Mám tu popsat v jedné větě
co si myslím o tom světě?
Svět který se stále mění
tu proto vlastně je,i není
tak k čemu na tom světě lpění
když v radosti spí utrpení?
Nechat obé a jen si být
zasmát se jim- a dál jít..:-)
co si myslím o tom světě?
Svět který se stále mění
tu proto vlastně je,i není
tak k čemu na tom světě lpění
když v radosti spí utrpení?
Nechat obé a jen si být
zasmát se jim- a dál jít..:-)
10.12.2012 - 11:17Podle mě jsi (tehdy byl) přesně na prahu toho, aby ses stal věřícím. Bůh znamená jistotu, smysl. Věřící nemusí přemýšlet, jen poslouchat - a hlavně - nic nekončí...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Je to zvláštní úděl, být člověkem : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Včera dnes a zítra
Předchozí dílo autora : Odchod/ příchod
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Žhnoucí krysa [16], BadAngel16 [13], Z.Biskup [8], endavid [2], Mikin [2], Neočko [1], trivius [1]» řekli o sobě
FallenAngel řekl o Ed.HaNy :Tak jsem neměl pravdu no, nenapsal jsem ti nic sem, ačkoliv jsem si to myslel hele.) Vlastně už můžu říct, že víš všechno, co bych o tobě řekl, ale přece jen jsi mi neskutečně nesčetněkrát pomohla a ani nevíš jak moc mi to pomohlo, a jak jsi mi teď pomohla a vlastně, dyť přece víš všechno. Píšeš skvělou poezii a jsi dívka s nejkrásnějším úsměvem, co znám a jsi též dívka s největším a nejcitlivějším srdcem. :) Derrick)) [various wishmoments))]
