|
|
Tak modré oči
nemá ani letní nebe
koukám se do nich
a je mi do pláče
vytřeštěné bulvy
spolu s bělmem
a já trpím
jak dlouho tomu je ?
co mě tyto oči uspávaly
smály se na mě
pekly mi koláče
do školky vodívaly
a nyní
bez pohybu
spolu s tělem
a já trpím
při pohledu na jejich majitelku
v tratolišti krve
její ruce
co zbavovaly mě pokakaných plínek
schovávám nůž
zamačkávám slzu
odcházím
nemá ani letní nebe
koukám se do nich
a je mi do pláče
vytřeštěné bulvy
spolu s bělmem
a já trpím
jak dlouho tomu je ?
co mě tyto oči uspávaly
smály se na mě
pekly mi koláče
do školky vodívaly
a nyní
bez pohybu
spolu s tělem
a já trpím
při pohledu na jejich majitelku
v tratolišti krve
její ruce
co zbavovaly mě pokakaných plínek
schovávám nůž
zamačkávám slzu
odcházím
To nenapsal DP? Ty jedna nevděčnice morbidní (-: že tě to vůbec napadne. Přes všechno, cosi to do sebe má.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nevděčná dcera : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Únik skrz chemii
Předchozí dílo autora : Na okno
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Tonda [17], Jašterička [13], Aru [10], Eminem06 [6], Mayaja [4]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

