Vycpané zdi

Bílé zdi,
ta světla..
tak jiná..
nekonečná,
a já šeptám si,
že chtěl bych utéct pryč.
Šeptám si: "Spi.",
ale spánek nikde na blízku.

Ruce mám spojené
dlouhým, bílým rukávem,
krk, ale i ostatní končetiny,
řetězem zajištěné,
spoutané,
můj mozek sám neví
kdo je, co je,
hlava bolí,
drogují mě aspiriny.

Všude kolem mě
jen vycpané zdi,
zvukové izolace,
hltající emoce,
hltající duše,
dochází mi poslední
ty opravdu poslední
stopy všeho, co jsem kdy byl,
už nebudu tím, kým jsem být snil,
už jsem tu sám, samotinký,
mé oči ztrácí jiskru,
jsem jen dýchající stroj
poháněn okysličenou krví,
budu tu už navždy uzavřen,
podívej se na mé oči prázdné,
koukají.. tak strašně suše.