ŽIVOT TROPÍ HLOUPOSTI

V jednom pěkném údolí pod horami kdesi
leží domov důchodcú skrytý mezi lesy
a z něj každou sobotu pivní žízní hnán
na svém křesle kolečkovém jezdí starý pán
po silnici do hospůdky kilometr vždycky jede
tělo své má nemohoucí mluvit tak nedovede

V hospůdce ho dobře znají
piva jenom dvě mu dají
a když pán něco nemůže
každý mu rád pomůže

Tak i tenkrát v sobotu,kritický to den
za krásného počasí vyrazil si ven
pomalu si jede na pivko se těší
vždyť jen samé starosti celý týden řeší
horko to je veliké, jízda tělo zmáhá
už to není daleko,děda trochu váhá

Však mu pivo neuteče,spočine si chvíli
zaparkuje u cesty a nabere tam síly
je tam malý plácek asi metr bokem
v tom se blíží turistky k němu rychlým krokem
chudáček pán nemohoucí u silnice tady stojí
asi už je unavený dál jet sám se bojí

Na hodného člověka stařeček je krátký
děvčata ho popadnou a vezou ho..zpátky.
Marně děda huhňá,marně chytá křeč
holky vůbec nechápou jeho rychlou řeč
neděkujte dědečku,my vám rády pomůžem
přece vás tu u silnice jen tak nechat nemůžem!

A tak chudák starý frčí si to zpět
proklíná svou řečí celý širý svět
hospodu i pivo pohltila dálka
někdy dobrá vůle horší je než válka
když ho potom dovezly do domova zas
dědovi se rozrušením třásl ret i hlas

Rozčileně sestřičce huhňá svoje story
že prý mu jsou svědkem pánbůh i ty hory
holkám už to dochází a potichu pryč mizí
nebudou se nikdy starat už o věci cizí
takto někdy dopadne člověk dobrák od kosti
takto se jednou stalo-život tropí hlouposti..:-)