Světla

Před sebou máš tisíc světel,
všechna stejná, každé jiné.
Žádný foton neuletěl,
přesto každé v očích hyne.

Líbí se Ti jejich záře,
jejich světlo společné.
Každé z nich se mlčky táže
zdali není zbytečné.

Zdali to, co chce Ti říci,
pohladí tě po duši.
Zdali srdce v Tobě dlící
ztichne – a pak zabuší...

Plátno mistra okouzlí tě,
zdálky vyzní lehce.
Kdo by potom jako dítě
zkoumal tahy štětce?

Najdi bod co září více,
co odmyká zámek tmy.
Ve Tvém srdci vzplane svíce,
začne život, skončí sny.