 02.04.2012 4 1252(13) 0 |
Kdybych tam měl já sám jít,
nemoh´ bych tam vůbec žít.
Půjde-li tam moje dcera,
bude žít tak do večera.
Pošleme tam psa.
Lajka kňučí, vyje, štěká,
signalizací se leká.
Zatřepala nožičkama
a už není mezi náma.
nemoh´ bych tam vůbec žít.
Půjde-li tam moje dcera,
bude žít tak do večera.
Pošleme tam psa.
Lajka kňučí, vyje, štěká,
signalizací se leká.
Zatřepala nožičkama
a už není mezi náma.
06.04.2012 - 18:15
První cesta do vesmíru : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Školní olympijské hry
Předchozí dílo autora : Derniéra
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
wp-hasan [18], Weichtier [17], Joanne17 [17], Deviant [16], Elivei [14], Klaron [13], Mamka [13], shizuko [10], Ann(ah) [10], človiček [8], Antek [5], andrew_maxwell [3]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
