|
bojujeme a prohráváme .
 16.01.2012 7 1364(9) 0 |
Bojuji,bojuji a prohrávám.
S zaraženou dýkou v srdci já umírám.
Umírám s pomyšlením na své blízké.
CHci brečet ale .nejde to,
síly už mi dochází.
Poražena,schoulena jsem v klubíčku.
Vydím před sebou jen jedno,
pomalu končící písničku.
Písničku která v sobě dobrých slok moc nemá.
Chci volat o pomoc ale jsem němá.
Poražena s dýkou v srdci,přemýšlím co bude dál.
Zavolá snad někdo pomoc ? nebo tu budu ležet sama dál a dál.
Nikdo nejde,umírám.
Poražena s dýkou v srdci pláču,oči zavírám.
Srdce přestalo mi bít,a ja vím že už nebudu žít.
S zaraženou dýkou v srdci já umírám.
Umírám s pomyšlením na své blízké.
CHci brečet ale .nejde to,
síly už mi dochází.
Poražena,schoulena jsem v klubíčku.
Vydím před sebou jen jedno,
pomalu končící písničku.
Písničku která v sobě dobrých slok moc nemá.
Chci volat o pomoc ale jsem němá.
Poražena s dýkou v srdci,přemýšlím co bude dál.
Zavolá snad někdo pomoc ? nebo tu budu ležet sama dál a dál.
Nikdo nejde,umírám.
Poražena s dýkou v srdci pláču,oči zavírám.
Srdce přestalo mi bít,a ja vím že už nebudu žít.
17.01.2012 - 00:22D_P
Muzu ti to malilinko zkritizovat?... Rýmy ti zajíždějí a tu a tam dost kazi melodii... Obsahove se mi to ale líbí a rozhodne v tobe něco je!
17.01.2012 - 00:00Je moc depresivní, doufám že to nejsou opravdu tvé trvalé pocity. Takové emo, řekla bych.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
boj o život : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : kouzelný dědeček
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Chancer [17], kubicek123 [17], silkwhi [15], Thomas32 [13], weunka1998 [13], petrstrike [12], Jana Kollinová [11], Kozel Jaroslav [10], MrBowtie [9], Zoufalec [1], Mária [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
