![]() ![]() ![]() ![]() |
Cítím její dech na krku. V naprosté temnotě se pomalu přibližuje. Její rty se mě téměř dotýkají a elektrizující chvění se rozbíhá po celém těle. Napjatě očekávám dotyk, ale ten nepřichází. Neviditelná se pohybuje. Její dech stoupá směrem k mé tváři, pokračuje a zastaví se až přímo přede mnou. Přes zavřené oči nic nevidím, ale v nejhlubší noci to stejně nic nemění.
Natáhnu ruku a narazím na její bok. Je nahá. Vyzařuje teplo a lehce se chvěje. Téměř nepostřehnutelně jako když si jarní vánek pohrává s větvičkou. Její svaly se napínají a uvolňují, jak přejíždím rukou přes boky a pas. Prsty obepisuji linie a v duchu si tvořím obraz. Neviditelná nabírá kontury.
Roztřese se silněji. Vypadá snad jako by chtěla plakat.
"Pšt, to bude v pořádku," uklidňuju ji, ale nevím vlastně proč.
Obejmu ji a přitáhnu k sobě. Vnímám ji celým povrchem těla. Musím být také nahý. Pomalu se uklidní, zajede mi prsty do vlasů a přitahuje si moji hlavu ke své. Dotkneme se rty jen na chviličku a potom téměř polekaně ucukne. Skrz kůži do mě přechází její bojácnost.
Vzadu v hlavě mi ale už v tu chvíli něco vrtalo.
Proč mám pocit, že něco není správně? Nutkání si na něco vzpomenout. Nevím na co. Trochu jako Déjà vu. Teď a tady - právě tenhle moment je ale přece jedinečný. Smysly mám napjaté; kdybych zakmital jazykem ve vzduchu jako had, tak bych cítil její vůni. Intenzivně prožívám přítomnost…
A pak mi to došlo.
"Kdo jsi?"
Neodpověděla.
Zvedla koutky (neviděl jsem to, ale prostě věděl) a celou svou silou se přitiskla ke mně. Náhle, jako když luskne, zmizely všechny myšlenky. Byla jen ona a její horké tělo. Rukou jsem pomalu stoupal od kolene vzhůru. Chvěla se a…
Mračil se na mě šedý strop. V hlavě doznívala ozvěna jejího dechu a po těle jsem stále cítil její prsty. Neviditelná zmizela jako každé ráno. Odešel jsem z jejího temného světa představ zpátky, na místo, kde sice barvy jsou, ale skládají se jen z odstínů seprané šedi. Zavřel jsem oči a snažil se vrátit, ale nešlo to. S pomalu doznívající erekcí začínal nový den.
Nesnáším návraty do reality.
Natáhnu ruku a narazím na její bok. Je nahá. Vyzařuje teplo a lehce se chvěje. Téměř nepostřehnutelně jako když si jarní vánek pohrává s větvičkou. Její svaly se napínají a uvolňují, jak přejíždím rukou přes boky a pas. Prsty obepisuji linie a v duchu si tvořím obraz. Neviditelná nabírá kontury.
Roztřese se silněji. Vypadá snad jako by chtěla plakat.
"Pšt, to bude v pořádku," uklidňuju ji, ale nevím vlastně proč.
Obejmu ji a přitáhnu k sobě. Vnímám ji celým povrchem těla. Musím být také nahý. Pomalu se uklidní, zajede mi prsty do vlasů a přitahuje si moji hlavu ke své. Dotkneme se rty jen na chviličku a potom téměř polekaně ucukne. Skrz kůži do mě přechází její bojácnost.
Vzadu v hlavě mi ale už v tu chvíli něco vrtalo.
Proč mám pocit, že něco není správně? Nutkání si na něco vzpomenout. Nevím na co. Trochu jako Déjà vu. Teď a tady - právě tenhle moment je ale přece jedinečný. Smysly mám napjaté; kdybych zakmital jazykem ve vzduchu jako had, tak bych cítil její vůni. Intenzivně prožívám přítomnost…
A pak mi to došlo.
"Kdo jsi?"
Neodpověděla.
Zvedla koutky (neviděl jsem to, ale prostě věděl) a celou svou silou se přitiskla ke mně. Náhle, jako když luskne, zmizely všechny myšlenky. Byla jen ona a její horké tělo. Rukou jsem pomalu stoupal od kolene vzhůru. Chvěla se a…
Mračil se na mě šedý strop. V hlavě doznívala ozvěna jejího dechu a po těle jsem stále cítil její prsty. Neviditelná zmizela jako každé ráno. Odešel jsem z jejího temného světa představ zpátky, na místo, kde sice barvy jsou, ale skládají se jen z odstínů seprané šedi. Zavřel jsem oči a snažil se vrátit, ale nešlo to. S pomalu doznívající erekcí začínal nový den.
Nesnáším návraty do reality.

TomasNois: To, že to je, kde to je. Víc navnadí čtenáře, aby se pak i s postavou vrátil na zem ;)

to by snad ani nemuselo být v erotických. takové jen mírné příjemně lechtivé téma. dobře se čte

mr Scraper: Hehe, dík :)
Aliwien: Děkuji za komentář.
Ayla: Nj člověk by někdy radši stále spal a snil. Nicméně realita často není tak strašná :)
Aliwien: Děkuji za komentář.
Ayla: Nj člověk by někdy radši stále spal a snil. Nicméně realita často není tak strašná :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Neviditelná : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pásmo veselých limeriků
Předchozí dílo autora : Vražda před jednou
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.