 04.03.2011 5 1735(14) 0 |
Pokožka skrz na skrz je protkaná pavučinou
otáčím list ve vymyšlené knize
jsem písečná bouře v bezvětří a koktejl z mléčné dráhy,
na zdraví si připijeme sklenicemi z plyše,
tak neobracej oči v sloup, zamysli se tiše.
Krok po kroku našlapujíc po špičkách se plížím mlhou,
vrhni se s rozvahou do trhliny.
Na rukou máš okovy, ale tvá krysí krev je modrá
jenže zpřelámané kosti žížalí jsou stejně reálné jako to tvoje MY.
Naděje a beznaděje sepsané inkoustem z chobotnice
a ty křeníš se mi do ucha, když má duše s tělem se hádá.
Meluzína zimních nocí prozpěvuje ten náš tichý žalm...
Je to melodie strachu
a v jejím chladném obětí vznáší se němé múzy a hladí tě po šíji, když touhou svou se obracíš k nevěře. Jsou vysoké - tóny relativních pravd.
(Kdesi na konci chodby vytrvale zvoní telefon.)
Teď lepidlem lepím skořápku citů a kameny proti zdi házím se zbytky nevyřčených vět.
otáčím list ve vymyšlené knize
jsem písečná bouře v bezvětří a koktejl z mléčné dráhy,
na zdraví si připijeme sklenicemi z plyše,
tak neobracej oči v sloup, zamysli se tiše.
Krok po kroku našlapujíc po špičkách se plížím mlhou,
vrhni se s rozvahou do trhliny.
Na rukou máš okovy, ale tvá krysí krev je modrá
jenže zpřelámané kosti žížalí jsou stejně reálné jako to tvoje MY.
Naděje a beznaděje sepsané inkoustem z chobotnice
a ty křeníš se mi do ucha, když má duše s tělem se hádá.
Meluzína zimních nocí prozpěvuje ten náš tichý žalm...
Je to melodie strachu
a v jejím chladném obětí vznáší se němé múzy a hladí tě po šíji, když touhou svou se obracíš k nevěře. Jsou vysoké - tóny relativních pravd.
(Kdesi na konci chodby vytrvale zvoní telefon.)
Teď lepidlem lepím skořápku citů a kameny proti zdi házím se zbytky nevyřčených vět.
04.03.2011 - 20:12Nějak si nejsem jistá, jestli se mi to líbí :)... ale dostala mě...a hlavně závěr sloky:
Meluzína zimních nocí prozpěvuje (ten náš) tichý žalm...
Je to melodie strachu
a v jejím chladném obětí vznáší se němé múzy a hladí tě po šíji, když touhou svou se obracíš k nevěře. Jsou vysoké - tóny relativních pravd.
(Kdesi na konci chodby vytrvale zvoní telefon.)
Meluzína zimních nocí prozpěvuje (ten náš) tichý žalm...
Je to melodie strachu
a v jejím chladném obětí vznáší se němé múzy a hladí tě po šíji, když touhou svou se obracíš k nevěře. Jsou vysoké - tóny relativních pravd.
(Kdesi na konci chodby vytrvale zvoní telefon.)
04.03.2011 - 20:05zpřelámané kosti žížal jsou reálné jako tvoje MY..
proti zdi házím zbytky nevyřčených vět,.
moc dobré..
proti zdi házím zbytky nevyřčených vět,.
moc dobré..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Tyrkenit [17], dengu [4], Vanessa J. [4]» řekli o sobě
Severak řekl o Death.on.line :místní Bukowski
