![]() ![]() ![]() ![]() |
Pokožka skrz na skrz je protkaná pavučinou,
tak otoč list ve vymyšlené knize
jsem písečná bouře v bezvětří a koktejl z mléčné dráhy,
na zdraví si připijeme sklenicemi z plyše,
tak neobracej oči v sloup spíš zamysli se tiše.
Krok po kroku našlapujíc po špičkách se plížím mlhou,
vrhni se s rozvahou do trhliny.
Na rukou máš železné okovy, tvá krysí krev je modrá
a zpřelámané kosti žížalí jsou stejně reálné jako to tvoje MY.
Naděje a beznaděje sepsané inkoustem z chobotnice
a ty křeníš se mi do ucha, když má duše s tělem se hádá.
(Mám jednu teorii, že každou noc když jdu spát, žiju ten svůj pravý, nefalšovaný život.)
Meluzína zimních nocí prozpěvuje (ten náš) tichý žalm...
Je to melodie strachu
a v jejím chladném obětí vznáší se němé múzy a hladí tě po šíji, když touhou svou se obracíš k nevěře. Jsou vysoké - tóny relativních pravd.
(Kdesi na konci chodby vytrvale zvoní telefon.)
Teď lepidlem lepím skořápku citů a kameny proti zdi házím se zbytky nevyřčených vět, sbohem.
tak otoč list ve vymyšlené knize
jsem písečná bouře v bezvětří a koktejl z mléčné dráhy,
na zdraví si připijeme sklenicemi z plyše,
tak neobracej oči v sloup spíš zamysli se tiše.
Krok po kroku našlapujíc po špičkách se plížím mlhou,
vrhni se s rozvahou do trhliny.
Na rukou máš železné okovy, tvá krysí krev je modrá
a zpřelámané kosti žížalí jsou stejně reálné jako to tvoje MY.
Naděje a beznaděje sepsané inkoustem z chobotnice
a ty křeníš se mi do ucha, když má duše s tělem se hádá.
(Mám jednu teorii, že každou noc když jdu spát, žiju ten svůj pravý, nefalšovaný život.)
Meluzína zimních nocí prozpěvuje (ten náš) tichý žalm...
Je to melodie strachu
a v jejím chladném obětí vznáší se němé múzy a hladí tě po šíji, když touhou svou se obracíš k nevěře. Jsou vysoké - tóny relativních pravd.
(Kdesi na konci chodby vytrvale zvoní telefon.)
Teď lepidlem lepím skořápku citů a kameny proti zdi házím se zbytky nevyřčených vět, sbohem.

Nějak si nejsem jistá, jestli se mi to líbí :)... ale dostala mě...a hlavně závěr sloky:
Meluzína zimních nocí prozpěvuje (ten náš) tichý žalm...
Je to melodie strachu
a v jejím chladném obětí vznáší se němé múzy a hladí tě po šíji, když touhou svou se obracíš k nevěře. Jsou vysoké - tóny relativních pravd.
(Kdesi na konci chodby vytrvale zvoní telefon.)
Meluzína zimních nocí prozpěvuje (ten náš) tichý žalm...
Je to melodie strachu
a v jejím chladném obětí vznáší se němé múzy a hladí tě po šíji, když touhou svou se obracíš k nevěře. Jsou vysoké - tóny relativních pravd.
(Kdesi na konci chodby vytrvale zvoní telefon.)

zpřelámané kosti žížal jsou reálné jako tvoje MY..
proti zdi házím zbytky nevyřčených vět,.
moc dobré..
proti zdi házím zbytky nevyřčených vět,.
moc dobré..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pravdy ze zmuchlaných papírů. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Hloupá.
Předchozí dílo autora : Věnovaná, andílku.
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Psavec» nováčci
andrew_maxwell» narozeniny
Joanne17 [14], wp-hasan [15], Weichtier [14], Deviant [13], Elivei [11], Mamka [10], Klaron [10], shizuko [7], Ann(ah) [7], človiček [5], Antek [2]» řekli o sobě
casa.de.locos řekla o DDD :mistr lehounkých črt co pokaždé tne do živého.