Toto dielko som začal tvoriť na popud uživateľa Street. Nedávno napísal do úkričníku, že zháňa scenár pre PC hru. Malo by ísť o adventúru, pri ktorej bude hlavný hrdina utekať z vezenia. Zvolil som teda šesťdesiate roky minulého storočia a s nimi spojená udalosť atentát na J.F.Kennedyho. Nutno dodať, že je to môj prvý počin tohto charakteru. Preto prosím o komentáre, rady a návrhy. Ďakujem
přidáno 10.10.2010
hodnoceno 2
čteno 874(11)
posláno 0
Vraj ten, kto hľadá, nájde. Nikto ale nepovedal, že sa mu to bude páčiť...

Písal sa rok 1965 a ja som žil šťastný, aj keď nie úplne bezstarostný život. Nemal som toho moc, ale mal som rozhodne viac, než som si uvedomoval. Krásna žena, malá dvojročná dcérka a občasná práca pre New York Journal. Vždy som chcel byť spisovateľ, ale jediné, k čomu som sa dopracoval, bol občasný článok na niektorej z posledných strán.

Nikdy som tú ponuku nemal prijať, nikdy som sa nemal snažiť nájsť niečo, čo si neželalo byť odhalené. Najprv Bill Hunter, potom Jim Koethe a nakoniec aj Dorothy Kilgallen. Každý lepší novinár, ktorý sa snažil odhaliť pravdu, bol umlčaný. Po Dorothynej smrti už vedenie N.Y. Journalu nemohlo nájsť nikoho, kto by bol ochotný pokračovať v pátraní. Každý rozumný človek od toho dával ruky preč, inak by som sa k tomu ani nedostal.

Na rozdiel od Dorothy, ktorá do sveta vytrubovala, že už čoskoro odhalí svetu veľké sprisahanie, som sa snažil pracovať v utajení. O tom, že som túto prácu prijal vedelo len pár ľudí z vedenia N.Y. Journal. Ani to však nezabránilo tomu, aby sa ma zbavili. Síce ma nezastrelili ani neotrávili, ale aj tak som už prakticky mŕtvy. Jedného dňa ma proste zbalila polícia. Prehlásili ma za duševne chorého človeka, nebezpečného pre spoločnosť. Deň čo deň ma kŕmili drogami. Hnil som tam zaživa, ako kus prašivého mäsa na dne odpadkového koša.

Skoro by som sa vám aj zabudol predstaviť. Volám sa Steve Kartwiczky a prezradím vám, ako som z tohto pekla utiekol.
přidáno 11.10.2010 - 10:23
Když už musíš americká jména skloňovat, tak to asi jinak nepůjde, než tak, jak jsi v komentáři sám popsal. Ale možná by bylo možné větu zvolit většinou tak, aby se jméno skloňovat nemuselo. Ale vrásky bych si z toho nedělala, protože počeštit ta jména opravdu jinak, než tak, jak jsi sám popsal, opravdu nejde.
přidáno 10.10.2010 - 23:03
Chcel by som poradiť s tým, ako skloňovať americké mená ... nezdá sa mi totiž, že napríklad "Po Dorothynej smrti..." je najšťastnejšie riešenie.

Zatiaľ mám iba tento prolog. pokračovanie nabudúce

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
J.F.Kennedy - sprisahanie / Prolog : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Ladič pián
Předchozí dílo autora : Sonet odzbrojených bojovníkov

»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
Damir, Mlčeti Zlato
» narozeniny
Flamy [13], Hafan Rafan [10], VZ. [9], Cyri [8], poll [8], Grygy [6]
» řekli o sobě
Adrianne Nesser řekla o pocitová :
slecna pocitova. :) jedna mejch oblibenejch basnirek. hlavne pro tu poezii zivota, o ktery pisee. proste clovek moji dimenze. FREEDOM peAce LOVE
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Ipad mini 5

Čtení i psaní na iPadu vás bude bavit!

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku