Karsen 1. díl

PROLOG:
Stará trpasličí legenda:

G'ark zir u gin

Kaark y zdan

rin

grath


Lidský překlad:

Tam kde je světlo, je i tma

zrozena na počátku světa

první

spí

KARSEN

        Otevřela jedno oko. Druhé. Přelétla zrakem po celém vesmíru a přemýšlela kam, se vydat. Miriády hvězd se přetahovaly o její pozornost. Nespočet světů zářil pronikavými barvami a lákal k prozkoumání. Náhle spatřila jeden, který se vymykal všem ostatním. Viděla na něm složité vzorce pohybu. Ne ty, které se řídily přírodními zákony jako všude jinde, ale jiné, náhodné. Protáhla své ektoplasmatické tělo a vyrazila za novým cílem.

        Krásný den. Jako stvořený pro ranní lov. Skupina stopařů vyrazila z podhorské vesnice. Mnoho čerstvých stop slibovalo bohatou kořist. Ještě překontrolovat výbavu a může se vyrazit. Vůdce skupiny Karsen postupoval opatrně po úzkých lesních pěšinách. Hlídal si směr větru, aby náhodou zvířata nevyplašil. Vše bylo dokonalé. Lovci se připlížili na kraj mýtiny. Stály tam čtyři srnky. Karsen posunkem nakázal, aby si jeho muži připravili luky. Napjali tětivy. Vtom jedna ze srnek poplašeně vzhlédla. Škubla sebou a začala utíkat. Lovci vystřelili, ale už jen na prázdno. Karsen mezi kletbami zahlédl tmavý stín, jak mizí v křoví. Nevěnoval tomu přílišnou pozornost. Další neúspěšný lov.

        Karsen přišel do svého srubu a zapálil oheň v krbu. Jediné, co narušovalo smutnou atmosféru jeho obydlí, byl praskot hořícího dřeva. Uvažoval, co ho tady vůbec drží. Proč do toho konečně nepraští a nevypadne z týhle díry? Už ani masa a kožešin se tu nedá sehnat dostatek. Vzpomněl si, že nedávno zaslechl o zajímavé práci. Kníže prý zaplatí každému, kdo se dobrovolně vydá prozkoumávat neobydlené části kontinentu, třicet zlatých dukátů. Věděl, že to nebude zrovna jistý podnik, ale co by proboha dělal tady, kde největším nebezpečím je hospodská rvačka?

        Karsen věděl, že cesta do hlavního města mu zabere nejméně tři dny chůze. První noc přespí u jednoho starého známého, ale co druhou? V okolí se občas potulují zvířata, která se nezaleknou ani otevřeného ohně. „Inu, budu si muset nějak poradit,“ pomyslel si. Přehodil si přes rameno tlumok, do ruky si vzal svoji nejlepší hůl a vyrazil. Zpočátku potkával na cestě mnoho lidí. Jak se však vzdaloval od vesnice, ruch pomalu slábl. Za soumraku už byl na cestě úplně sám. Pokud se nespletl, tak už by měl pomalu být u chalupy svého přítele, ale zatím nikde neviděl ani světýlko. Jistým krokem šel dál. Tady už to někde ale musí být. Stále nic. Pomalu začínal propadat skepsi, když se v dálce objevila drobná záře. Spěchal za světlem. Jak se přiblížil blíž, uviděl, že se opravdu nespletl. Ale... Něco je tu špatně. Takhle přece před pár lety, když tu byl, chata nevypadala. Přes zvenčí zatlučená okna nebylo nic vidět, ale něco tu rozhodně nehrálo. Šel trochu blíž a chtěl zaklepat na dveře, když se proti němu vyřítil obrovský pes. Karsen se už chtěl obrátit na útěk, ale pes sebou trhl a zůstal viset s vyplazeným jazykem na řetězu. Ve dveřích se otevřela šperhýrka a za chvíli vyšel ven Karsenův starý známý. „Ladone, proboha, udělej si něco s tím čoklem. Dyť mi málem ukous nohu.“ Ladon se však jen utrápeně usmál: „To víš. Teď mám zlé časy. Koukám, že mám hodně novinek, o kterých nevíš, pojď dál.“