NETUŠÍM

Je sychravé ráno,okna mrazem malovaná,
bílé silnice,jinovatkou ozdobená vstupní brána.
Po roce lásky,kávu piji sám,
srdce bolí,v očích déšť mám.

Večer jsme se spolu,poprvé rozhádali,
nervy mé milé,na pochod se daly.
Někdo prý s jinou mě viděl,
přátelsky jsem se k ní měl.

Netuším stále,kdo mohl to být,
snad nedorozumění,nebo mi chtěl ublížit.
Odešla bez rozloučení,pár věcí vzala,
už je odpoledne,lona se neozvala.

Pod pás mi někdo,zasadil ránu,
teď se musím vyhýbat,rodinnému plánu.
Musím ji dokázat opak,to vím,
ale jak dlouho bude trucovat,nevím.