... myšlenky na rozcestí ...
přidáno 02.10.2007
hodnoceno 0
čteno 974(23)
posláno 0
Pomačkaná organza prošedivělého nebe nevybíravě a bezostyšně osahává štíhlé komíny. Nakonec - zhrzená jejich nezájmem – unaveně klesá na jitřní mlhou zdrogované a ke všemu lhostejné střechy…
Patchworky podzimu, ve spěchu, ale vkusně spíchnuté z uklidňujícího okru, vyzývavě krvácející červeni, arogantního bordó a decentní hnědi padajícího listí, odevzdaně leží na zaprášených asfaltových chodnících…
Lidské kroky bezděčně trhají patchworky na cáry. Někdy - kdo ví proč - ta nebo ona noha kopne do nich úmyslně … Jak ten čínský generál do mandaly ve filmu „Sedm let v Tibetu“. Lidé spěchají po vyšlapaných cestičkách … Lidé spěchají pořád a rádi … Vlastně ze všeho nejraději spěchají … Odkud a kam vedou ty cestičky? – Od startu k cíli? … Od naděje ke zklamání? … Od zklamání k naději? ... Od touhy k naplnění? … Od osudu k osudu? … Anebo odnikud nikam? ...
Podzim se směje paprskem studeného slunce, trhá ze stromů prokřehlé listy a hravě přikrývá trapnou nahotu asfaltového prázdna dalšími a dalšími autorskými díly…Umělec…
Jaký klid se zmocňuje mé duše, když si vzpomínám na dětství! Věřím, že barvou dětství je barva vody ve studánce, chutí dětství je sladká chuť malin a jeho vůní je vůně spadaného podzimního listí…Duše je najednou průzračná… Ale málokdy o tom mluvím… Protože to nikoho nezajímá a nikoho se netyká… Je to totéž, jak vyprávět svoje sny…
Opatrně našlapuji na paletu podzimu, prohlížím si barvy a tvary a rozmrzele si všímám popraskané asfaltové díry v patchworku… Zahanbeně uhýbám pohledem, jako bych shlédla něco nepřístojného… Není těžké milovat to, co je krásné. Pochopit a přijmout škaredé, odporné a hnusné – to je složitější úkol…
Země, zavěšená ve vesmíru na teňoučkých nitkách gravitace, mlčky předvádí svoje dokonalé piruety a fuete. Neví nic o agónii podzimu. Vůbec neví, co je podzim…K čemu by jí to vlastně bylo?… Dívám se na ni z dálky… Shora? Nebo zdola?... Pokouším se vykročit, natahuji ruku, abych ji pohladila, nebo se aspoň dotknula… Chci se přiblížit k té nebezpečné hranici, kde se nereálné setkává s reálným…
Podzim ždímá ze šedi nebeské organzy olověné kapky deště. Ty se tříští o okenní parapet a zanechávají po sobě jen marnivou ozvěnu….

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Myšlenky na rozcestí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Akvarely podzimu
Předchozí dílo autora : Dar

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde psaní básní pěkně od ruky.

ChciKupon

Slevové kupony do spousty eshopů, vybíráme pro vás ty nejlepší :)

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku