Trošku schizofrenní básnička...

Už mi to nebaví.

Ukážka vrcholnej sebaľútosti... na svoju obranu môžem uviesť len toľko, že už sa ma 3 dni drží ako kliešť a poľavuje iba veľmi pomaly... Osobná hygiena poéziou, je to výplach, ergo estetická hodnota básne pod bodom mrazu, fakt sorry, muselo to von aspoň takto.

Tentokrát bez metafor. Zvykám si.

Bez anotace je báseň nevýrazná, takže... tak.

Inspirováno básní "Malování do srdce" od holka.přes.ulici.

duše světa trpí a některé necítí nic, což bolesti znásobuje mnohem víc.

Krátký, ne dost rytmický aforismus.

Tolik to bolí, když dáváte poslední sbohem svému milovanému psovi. Ten smutek jen tak nepřejde... :-(

Tato báseň nastiňuje boj s vážnou nemocí. Jedna taková choroba postihla mnou milovanou osobu, navíc jí bylo ze strany nejbližší rodiny ukřivděno neskutečnou měrou. Myslím na tuto osobu a nikdy ji neopustím, až do konce. Milujme své zdraví, buďme trochu pozitivnější a bojujme spolu za štěstí a klid.

Co je potom, když je po tom, po smrti? Existuje něco jiného?

..sorry, no.. žádné umění, jen surová a syrová pravda.. musí ven v naději, že přinese úlevu.. nepřinese, já vím..

zákopová válka