Vzpomínka na květen 2016, poznala jsem kluka, plavovlasýho schizofrenika, snad o 3 roky staršího než já. Dovolil mi na chvíli okupovat jeho život a vidět ho hroutit se před mýma očima. Nevím, jestli vůbec ještě žije, úplně zmizel... Tahle je výstřižek z jedněch našich nočních konverzací... Kdy jsem byla ospalá a on lítal.

anorexia nervosa

anorexia nervosa

Myslím, že anotaci netřeba, název mluví za vše...

Napsáno po té co jsem se dozvěděla, že strejdovi s nádorem na mozku už nikdo nepomůže. Podle toho to také vypadá. Nicméně po půl roce srovnávání bych ji přesto chtěla zveřejnit, na památku. ( †24.1.2016)

dopis na rozloučenou

Tlak na hrudníku, slyšitelný tlukot srdce, a vrzání podlahy při každém kroku naší chodbou, za noci bez svitu měsíce. (odstavec kurzívou doporučuji číst rychleji. a jinak celkově jako asi všechny básně tohoto typu doporučuji číst uprostřed temné noci a číst si je nahlas polohlasem)

Poležel jsem si dva týdny v nemocnici.

Přišla zcela náhle... Ten okamžik, kdy je skutečně možné se odpoutat úplně od všeho a být v harmonii se svým nitrem, nikoli s tím, co se od nás očekává...

Už je tomu mnoho let, co nemám rodiče, tak alespoň malou vzpomínkou si připomenu mojí maminku.