|
Na konci každé cesty čeká nějaký cíl, ale taky konec...
|
|
schovaní jsou v ní dva mrtví básníci, a podzimní lezavo
|
|
...pro všechny..., kteří byli součástí našich životů a které jsme milovali...
|
|
Jsou věci, které nespravíte. A patří k ním i člověk.
|
|
whatever
|
|
Epitaf.
|
|
Dodatečně mě napadlo, jak první sloku natáhnout z dvojverší do stejného tvaru jako druhou. Přes komentáře chválící stručnost jsem tedy prodloužila, snad nevadí.
|
|
Na cintoríne, Večný spánok
|