Ta bezmoc, když odejde někdo vám tolik blízký a vy ho stále vidíte před očima, ale nemůžete ho nahmatat. Ta zoufalá beznaděj, která vás obklopí pokaždé, když si uvědomíte, že už se to nikdy nezmění. Že ač vy ho slyšíte, on už vám nikdy neodpoví a neusměje se na vás jinak než ve vašich vzpomínkách. Ta bolest, když si s vámi vaše paměť hraje nemilosrdnou hru a nechá vás tu hroznou skutečnost stále dokola zapomínat a pak si to znovu a znovu uvědomovat jako by se to stalo poprvé. Neumím to zkrátka přijmout za svou realitu, i když vím, že mi nic jiného nezbývá...

Covid-19 nás teď straší, ale jsou i jiné neduhy.

Covid nás teď straší, ale nesmíme zapomínat i na další neduhy, které nás mohou postihnout.

Není pochyb, o čem bude kousek čtení, je-li tu anebo není,..

Pohled na tuto nemoc z trochu jiného, snad i humorného úhlu. Záleníci jsou na tom také dost špatně.

Lyrická báseň, čili plná emocí i v nemoci.

Depresivní výklad o tom, co se stane, když si chce člověk přivlastnit život, radost a krásu na delší dobu.

...ventiluji...

venované talentovanej herečke Monike Potokárovej

Potřeboval jsem si napsat píseň k jedné vzpomínkové akci. Bohužel se mi v dohledné době asi nepodaří nahrát, tak vkládám jen samotný text. Snad to není úplná blbost. Muziku si můžete zkusit třeba představit. Veselá není.

stíny

Inspirace z různých zdrojů. Slovem „sentence“ je myšlen rozsudek smrti, ne obyčejná věta.