Tohle je můj první pokus o psaní a chtěl bych znát odborný názor těch co se v tom již déle pohybují. Budu vděčný za každou kritiku a případnou radu :) ps:nevěděl jsem kam dílo přidat protože kolonku pro satiry tady nemáte tak to kdyžtak přehoďte děkuji

přesně tak, jak se mi to nejvíc líbilo – být podřízená, bezmocná, trošičku mučená…

Příhoda z revolučního roku 1989.

Napsáno v březnu roku 2010. Mé první sci-fi, které původně jako sci-fi nebylo zamýšleno. Žena se ocitá ve světě, který jí je cizí, a snaží se nějak zjistit, proč je jediná, kdo si aspoň matně pamatuje na to, jak vypadal život předtím, než se smrskl na práci a čas strávený v hypermoderním bytě.

rok 2100 mnoho světelných let odtud směrem k hvězdě Proxima centauri.

povidam si se sebou. spis pisu.

VAROVÁNÍ!!!!!Čtení této povídky způsobuje negramotnou nemoc!!!!Čtení jen na vlastní nebezpečí!!!Toto varování platí až do odstranění chyb worldem!!!!!

Tak trošku můj život, jen spřáhlý s mou fantazií a touhou, která možná najde svůj cíl. Snad vás neunudím k smrti...

Pokračování Průzkumu ticha, tentokrát o východu slunce. Příště bude možná zátiší s lavičkou. (Fotografie tentokrát bohužel není má vlastní.)

Sci-fi povídka ve formě blogového zápisku, k zamyšlení o tom, jak nové technologie mění společnost a částečně také o tom, jak se s tím lidé vyrovnávají. Štítky: sci-fi; rok 2063; bloger; čtyři ruce; ze života; plastická chirurgie; fyzioterapie; staré dobré časy.

- smutný odraz dnešní doby a příběh, který se klidně mohl stát i skutečně-

K pokusu o erotickou sci-fi povídku mě inspiroval titulek článku o tom, že se v japonském hotelu o hosty starají roboti. Stačilo v té rychlosti špatně přečíst slovo hotel...

Říká se tomu čumět do blba...

Psychologická povídka o sestrách Janů ze seriálu Ester Krejčí. Trochu smutná, o trápení, neopětovaných citech.

Závěrečná část psychologické povídky o sestrách Janů ze seriálu Ester Krejčí.