Člověk si jednou zaryje podpatek mezi dlažební kostky a rozmlátí si kolena...a hned je z toho absurní povídka ...:o))

Bylo to opravdu zvláštní setkání...

Nejen zádušní mše za minulé dny...snad mezi řádky a snad i určitě sladká píseň pro ty nastávajicí a budoucí:o) ... Věnováno( :-*) vám !! Nepotřebuju múzu, dokud dýchám ...

Po dlooouhé době, snad zpět:o)

Bez anotace ...---...

Příběh ženy,která si v soužití s alkoholikem sáhla až na dno svých psychických sil...

Malé povzdechnutí...

Jedna starší dialogová. Věnováno všem, kteří ví, co znamená někoho ztratit...

Domácí násilí, to je postrach dnešní doby. Tahle povídka jej líčí poněkud z jiného pohledu....

Hypoglykémie je jako alkoholové opojení.. "A co milujete na chlastu?" "Ten mír a pohodu, když ležíte ožralý na zemi..." (jsem diabetička už nějakej patek, tak proto...)

Tato povídka je sice trochu delší, ale věřím, že udrží pozornost čtenářů a dočtou ji až do konce...

Prolog k "povídce", v níž zaujmula hlavní roli malá upírka, kterou jsem pojmenovala Pia. Možná podle své nejoblíbenější muzikálové zpěvačky..Vážně nevím. Ale jedno vím - nad tímhle neztrácejte čas. Je to napsané v dlouhé chvíli a kvalita žádná.

Kdo ví, jak to ve skutečnosti je?

Ještě jsem tady nedala žádnou z mých Pohádkových Fantasmagorií, ve kterých se snažím uvést na pravou míru všechny ty nepravosti, páchané na starých babičkách, Popelčiných nevlastních sestrách a chudácích vlcích od Karkulek.:o))

Krátká povídka (možná i miniatura) o tom, co viděly a jaké byly.

Jedná se o mini povídku z celkem z deseti povídek. (A kdo pozná jakou látku/drogu že to Nick vyráběl má u mě smajlíka :-D )

Je to dle pravých událostí, akorát trochu zpracováno do stylu alá Bukowski. Přišlo mi to příhodné, jelikož ten večer byl skutečně dekadetní a divný a tohle... tohle bylo ještě dekadentnější a divnější, než cokoliv jsem kdy zažil. Sice je to skoro rok, ale vždycky jsem si přál něco o tom napsat. Tak enjoy and recycle, zase po dlouhé době vám něco píši.

Pokračování mé detektivky