 17.08.2016 4 791(6) |
myšlenky mám z kamene
co roste na dně oka
pomalým tempem dvou výdechů
za každé tiché století
srdce zamotané ve koříncích
pod ocásky trav
propletené třezalkou a sluncem
kosti ve stínu dlouhovlasých bříz
co roste na dně oka
pomalým tempem dvou výdechů
za každé tiché století
srdce zamotané ve koříncích
pod ocásky trav
propletené třezalkou a sluncem
kosti ve stínu dlouhovlasých bříz
22.08.2016 - 16:50casa.de.locos: Máte pravdu. Mladý človek smútky i radosti prežíva intenzívnejšie.
20.08.2016 - 18:35marinka: smutek neni jako porno nebo kandidatura do senatu, bohuzel - a kdyz je clovek mlady, mozna mu i pripada horsi a svetobornejsi, protoze ho nema s cim srovnat a nerekne si 'jo, to tehdy v... to bylo horsi', protoze 'tehdy v ...' nebyl nazivu, zejo
18.08.2016 - 06:15Na mě příliš pohřební a metaforický zápisek; nálada by šla popsat i jinak. Ale nevadí mi. Nedávno jsem viděl/a televizní zpracování případu Sherlocka Holmese "Musgraveský rituál" a ty "kosti ve stínu dlouhovlasých bříz" mi připomínají "stín pod dubem", o kterém se tam mluvilo.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
pohřební : trvalý odkaz
Následující deník autora : Log 20
Předchozí deník autora : log CH3COOH
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Peter.Bell [13], tulislečna [11], Witch of Darkness [10], Gabriela [9], Samuel Rain [9], Barbora [9], ježek [8], Vojta Frajer [6]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
