|
o podvěcí a ocd
 18.05.2015 3 1137(7) |
chodbami z kamene protéká voda
uzoučkými modrými žilkami
voda, která mrazí kosti
jeskyní voda která klokotá
hluboko v zemi tekutá pára
po slunečných stropech
smavé kapky rosy
mezi cihlami
zelená a živá
neukáže se tomu
kdo se dívá
uteče do nebytí
voda se se smíchem
dolů řítí
vytváří bělostnou kaskádu
a každá peřej má své jméno
barvu
náladu
uzoučkými modrými žilkami
voda, která mrazí kosti
jeskyní voda která klokotá
hluboko v zemi tekutá pára
po slunečných stropech
smavé kapky rosy
mezi cihlami
zelená a živá
neukáže se tomu
kdo se dívá
uteče do nebytí
voda se se smíchem
dolů řítí
vytváří bělostnou kaskádu
a každá peřej má své jméno
barvu
náladu
25.05.2015 - 18:49A ta voda ti říká: „Nevstoupíš dvakrát do stejné peřeje, neboť příště se již bude jmenovat jinak – v závislosti na aktuálním osvětlení, tvé náladě a na tom, co je zrovna za den.“ Hlavně, že všechny věci v Podvěcí jsou na svém místě.
19.05.2015 - 06:36Krásný závěr. Moc se mi líbí tvoje ukončování :D je to jako takový chuťový ocásek :P
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
klíčnice : trvalý odkaz
Následující deník autora : zbytkáč aneb herbicidy nefungují
Předchozí deník autora : zbytky
