|
aneb Potíže začínajícího motoristy
 08.04.2008 3 1143(13) |
Dneska jsem vstala pozdě a do školy bych to už metrem nestihla. Navíc nemůžu přijít pozdě, protože jsem zatahovala už včera a dneska jdu po třetí hodině k ,,lékaři" (rozuměj holiči). Ráno probíhalo zajímavě:
Sedím u stolu, hltám koblihu a zalívám ji vroucím čajem. Ani mě nenapadne nejíst, když se ráno nenajím, je mi pak blbě. To i kdybych měla zůstat doma, říkám si a spaluji si jazyk další dávkou nápoje. Ještě s koblihou v ruce letím do koupelny.
Naturalistického líčení chuti zubní pasty s marmeládou z koblihy vás ušetřím...
Oblékám se mnohem déle než kdy jindy, protože si ve spěchu navlékám kalhoty obráceně a místo trička svršek od pyžama. Házím věci do tašky a oko mi cukne při pokledu na hodinky. Nestíhám a nestihnu. Oko mi cukne podruhé - tentokrát pokušením - při pohledu na máminy klíčky od auta. Jedu. Říkám si. ,,Jedu, půjčuju si auto." říkám a prchám co nejrychleji z bytu, aby s to někdo nerozmyslel.
Bezradně stojím u omrzlého auta a postrádám škrabku, která spolu s nemrznoucí směsí už odpočívá v pokoji...totiž v garáži. Pouštím topení a nehty odškrabávám námrazu.
Přestávám sledovat hodinky a usedám za volant a plnou rychlostí se rozjíždím...dozadu. Aha, zámek zpátečky. Na druhý pokus startuji a jedu. Tentokrát správným směrem a opět co nejrychleji. Aspoň myslím. Ve skutečnosti brzdím provoz na celé magistrále. Zbytek cesty probíhá, jak se sluší a patři, dokonce jakž takž parkuji před školou.
Letím po schodech jako blázen a nikoho nepotkávám. Zvláštní, asi už začala hodina. Rozrážím dveře třídy. Prázdné třídy. Letím do přízemí k nástěnce. Čtu: sedmá bé - první hodina odpadá. Jdu přeparkovat auto. Mám ještě hodinu času.
Sedím u stolu, hltám koblihu a zalívám ji vroucím čajem. Ani mě nenapadne nejíst, když se ráno nenajím, je mi pak blbě. To i kdybych měla zůstat doma, říkám si a spaluji si jazyk další dávkou nápoje. Ještě s koblihou v ruce letím do koupelny.
Naturalistického líčení chuti zubní pasty s marmeládou z koblihy vás ušetřím...
Oblékám se mnohem déle než kdy jindy, protože si ve spěchu navlékám kalhoty obráceně a místo trička svršek od pyžama. Házím věci do tašky a oko mi cukne při pokledu na hodinky. Nestíhám a nestihnu. Oko mi cukne podruhé - tentokrát pokušením - při pohledu na máminy klíčky od auta. Jedu. Říkám si. ,,Jedu, půjčuju si auto." říkám a prchám co nejrychleji z bytu, aby s to někdo nerozmyslel.
Bezradně stojím u omrzlého auta a postrádám škrabku, která spolu s nemrznoucí směsí už odpočívá v pokoji...totiž v garáži. Pouštím topení a nehty odškrabávám námrazu.
Přestávám sledovat hodinky a usedám za volant a plnou rychlostí se rozjíždím...dozadu. Aha, zámek zpátečky. Na druhý pokus startuji a jedu. Tentokrát správným směrem a opět co nejrychleji. Aspoň myslím. Ve skutečnosti brzdím provoz na celé magistrále. Zbytek cesty probíhá, jak se sluší a patři, dokonce jakž takž parkuji před školou.
Letím po schodech jako blázen a nikoho nepotkávám. Zvláštní, asi už začala hodina. Rozrážím dveře třídy. Prázdné třídy. Letím do přízemí k nástěnce. Čtu: sedmá bé - první hodina odpadá. Jdu přeparkovat auto. Mám ještě hodinu času.
10.04.2008 - 14:13=))) nojo...tohle se mi stává docela často...jelikož nikdy nic nestíhám a pořád nám mění rozvrhy... =P
08.04.2008 - 21:32Tak ono to s tou pastou nebylo tak doslovný, ale stejně... Jinak auto je teď můj druhej největší koníček...to se ještě o mě dozvíš věcí...:-)
08.04.2008 - 21:07Dobrý, s tím autem tě obdivuju. Celkem jsi mě pobavila, až na chvíli, kdy jsem si představila tu zubní pastu a... Brrr.:o))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zase pozdě : trvalý odkaz
Následující deník autora : Poklidná sobota
Předchozí deník autora : Flákač
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Trochublázen řekl o Leslie :Až vznikne učebnice v příštím století, jen jedna umělkyně bude v ní jistá, že nová generace otočí list a při četbě těžko skryje stopy dojetí. Básnířka mimořádná, vesmírných kvalit, z jiného asi světa, z hlavního města, nejde to slovy popsat, vím, měl bych přestat, zkrátka je dokonalá, jak víc ji chválit? Kdysi též bagatelu napsali pro ni, se spoustou je pocitů a samá krása, za mě jen dík, že jsi tu, což není zázrak, tím vzdávat hold géniu, před ním se sklonit. Na tuhle zapomenout se prostě nesmí. Pokud to snad nevíte, říká si Leslie.
