|
Nashledanou v moři... :-)
|
Tato píseň oslavuje sjednocení řeky s mořem a s bohyní všech moří – Yemayou.
Zároveň je to píseň lásky každé duše k Bohu, který protéká každou duší jako řeka...
Řeka hledá moře – stejně tak jako duše hledá cestu ke zdroji, ze kterého pochází.
Prameny se stávají říčkami, řítí se dolů po horských cestičkách, spojují se s jinými říčkami ve velké řeky – a všechny ty řeky míří do moře – do Jednoty...
Bez čekání a otálení nacházejí cestu vpřed, míjejí balvany a skály, skrz hojnost jara i nedostatek zimy – dokud nedoplují do moře.
Moře je jejich domovem... domovem duše, domovem srdce, domovem jedné jediné bytosti, kterou všichni ve skutečnosti jsme.
Veškerý život závisí na moři... Moře je veliká Matka – a všechen život sídlí v ní.
Bolestné sucho vyprahlé země, studený mráz nehostinných míst – nic z toho nemůže zastavit plynutí řeky do moře.
Osudem řeky je moře, které je zároveň jejím počátkem – i jejím koncem.
vanovaso: Já taky :) ... přesně proto :) . Často se mi o něm zdá... v tom snu jsem vždycky nevýslovně šťastná.
Homér: Když myslíš... (Mimochodem, nejsou to moje "kecy" :-) , ale částečný překlad textu u videa - takže se tímto vzdávám nároků na honorář :-D .) Měj se hezky...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
"Yemaya Assessu" : trvalý odkaz
Následující deník autora : "Come, Come..."
Předchozí deník autora : "Hey, little sister..."
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))

