V

V polích zoraných už roste obilí,
a nikdo se neptá,
koho tu zabili.

Nikdo se nestará, vždyť bylo to loni
a dávno je ticho
a slunce se kloní
úrodné půdě na hřbitovech,


někdo se ptal,
jestli v našich rovech
na polích v květu, kolem řek
nespějí cizí spáči?
Jestli se kněžec nepřeřek?

Jestli je válka jenom bolem,
pro všechny, kteří nevědí?

V lukách bez konce rostou kameny,
z křížů tesaných
v kytkách stínaných - kvůli humusu

než by ses ubral do hnusu,
raději nežij, soudce lidí



Najednou mezi otázkami

vykvetly rudé vlčí máky

Proč opadají po doteku?


zeptá se:


A celé to pole dodá vzteku,

jestli ty taky, kdybys žil

jestli bys přešel do pokleku

a život svůj za vlast položil