Nevykláněj se tolik

V suchém průchodu
bez důvodu
doteky odvážné
po kůži bloudí

Pak nahoře

Minimalisticky
strčíš mi ruku za pásek
a stáhneš z římsy
zpátky do života

Uprostřed

Čas páře se jako svetr
plní prostor prázdnotou
pátá káva
na stožáru rajtuje

Dole oprašuje

V archivu zapomenutých pocitů
párty místo rodinné návštěvy
prsten na dně přehrady
nehledej v tom záhady