Ubíjí ji ten obyčejný, ukázněný život, a přece ho má docela ráda, to pohodlí jistoty ze známého, neměnného. Stačí ale jeden okamžik a octne se na klouzačce událostí bez šance zabrzdit či změnit směr. A v tom okamžiku začíná tahle povídka. Z počátku lehkomyslná a povrchní, časem přinášející vážnější téma a temnější atmosféru. Nestojí na logice, i když se o to pokouší, spíš přináší nálady a pocity. Doufám, že se vám bude líbit.

Díky za komentáře Meluzině. Zdá se, že to sem vkládám čistě pro ní :-).

Obyčejné věci se stanou neobyčejnými. Díky těm, kteří to čtou, každý komentář potěší :-).

Je čas něco podniknout proti hnusákům. Meluzíno, snad se ti bude líbit :-)

Jana už odhalila karty archiváři. I o něm se dozvěděla víc. Teď je čas nahlédnout do kuchyně Požíračům.

Provinila jsem se trochou romantiky. Nevydržela jsem.

Klid je pryč. Nastává rozjezd spějící ke konci. (23.kapitolou končím).

Poslední kapitolu věnuji Meluzině.

Trocha kouzlení - a stále v archivu.

Konečně se dostávám ke kapitole, která vysvětlí název povídky.

Dost bylo archivu!

Po setkání s Šedivcem se Jana vydá do Opusgumy. do lůna španosti...

Útěk od Hnusáků pokračuje. Písnička z pasáže od hvězdičky je tato: http://www.youtube.com/watch?v=qE1EcdAXXss Meluzíno,doufám, že tě to bude stále bavit :-) a dík za komentáře.

Oddechová kapitola, která vyjasní něco málo o vztahu Marka a Daniela a něco málo o Požíračích.

Oddechová kapitola, přesto postrčí děj kousek kupředu.

Trošku o Markovi, trochu o Opusgumě, příšera z jiného světa...

Pokračování navazující na úvod :) Stále je to ještě spíš vyprávějící část, ale děj už se pomalu začíná rozbíhat.