Zní to trochu jako zpověď mimozemšťana :)

O Evě Perónové a několika jejích pečlivě vybraných příbuzných.

z jara 2015..

Každý z nás má dvě osobnosti, záleží na tom kterou nechá vládnout.

Není začátku není konce. Život láká nás do svého tance.

dneska už by holky na pentličky asi nechytil...

... protože, jak mi bylo řečeno ... když je duše jinde, ať si vezme i tělo...

Hádky ve vztahu. Někdy vztahu pomáhají, ale často jej i zabíjí. řeč je zbraní a naše chyby jsou náboji toho druhého, kterého milujeme, a přes všechny city jsme schopni zranit, ne-li zabít. Je to krize, která končí buď tak či onak ,ale jednou stejně končí.

..Možná zase trochu depresívní,ale...bez snahy by jsme si ráno ani neudělali kafe, ani nepoznali přátelé,ani nic nezískali,ani nevytvořili...je to náboj v kuši.. :0)

Len nedávno som sa dozvedela, že jedna naša profesorka z gympla mala autonehodu, po ktorej ostala ochrnutá od pása nadol. Odvtedy na ňu neustále myslím. Preto vznikla táto báseň. Utiahla sa do seba, uzavrela pred svetom. Viem, že ak jej môže niekto pomôcť, psychicky ju podporiť, potom som to ja. Zatiaľ som však nenašla tú správnu cestičku... ale ja to nemienim vzdať!

Ze života depresí; bez východisek?

....

Snad ti všichni vpravo

......

Osamelý vlk