něco o uměnÍ

Jen takový pocitový povzdech, ohlédnutí, co ale nic neřeší..

.. pokus o haiku (napadlo mne při pohledu na zvláštní úkaz nad obzorem - nad kopci oblaka, odrážející se v imaginárním jezeru na nebi)

...

V únoru mi navždy odešla, a já bych toho chtěl tolik říct. Jenže slova váznou na rtech.

Tak trochu s nadsázkou...

Armáda ve mně zanechává stopy ovšem ne jenom ty pozitivní. Vždy když navléknu maskáče dostávám se do stavu lehké otupělosti citové.

...a nebo už nikdy?

Z moravských háyků:-)

ale jen tak..aby se na mě nezapomnělo :)

O holce co jsem potkal v baru, ale nedokázal na ni ani promluvit... hrdina

7.kapitola