Ta je opravdu moc krásná ... :)

Dospělí do nás mají sklon implantovat vlastní názory, nebo hůř vlastní sny. Potom není překvapivé, že svět je suché místo... bez deště.
Nikdy jsem ho sice neměl rád, ale on mě taky ne. Ani jeden jsme se toho druhého nebáli, ale úctu jsme k sobě neměli.
Pěkná úvaha...

To je fakt... Kdy jsme se začali bát?

Slunečnice moje, ani nevíš, jak ti rozumím. Sice pořád běhám bez deštníku, ale když do deště vyloženě nemusím, tak většinou nejdu. S tím přemýšlením a strachem máš pravdu, kolikrát se dostanu do hrozně nepříjemné nálady, jenom kvůli tomu, že přemýšlím co by kdyby...

Yasmin: ano, ano! spontánnost! právě jsem zjistila, že nad hodně věcmi často přemýšlím...a vymýšlím, jak to dopadne a pak si uvědomím, že se m někam vytratila ta spontánnost...to dětství:)

Chronoss: děkuju ti:) takové rozhovory můžou být úžasné! s kým to bylo, jestli se můžu zeptat?

Je to úžasný. Ten pocit, kdy se můžeš rozběhnout do deště, kdy můžeš běhat bosá po louce a dělat všechny takové ty věci, co dělávají děti, když jsou malý a díky těmto věcem se cítí šťastní. A já se pořád cítím jako to malé dítě. I ve svých třiadvaceti letech. Protože, jak píšeš, je v tom spontánnost. A to mě baví. A dospělí dost často spontánní být neumí, jen předvídaví.
Úvaha je taky úžasná :-) Našla jsem se v ní.

pěkné Lizz,dokonce jsem si dík tobě vzpomenul na za můj rozhovor s jedním velmi známym a vzdělným pánem na téma odvaha a dětství :)

no, nevím proč tu neni komentář, mě se to dotklo a to hned z několika důvodů, děkuji za takovou úvahu, jsem ti vděčná za to, že popisuješ to, co já také prožívám a to jsem o nějaký ten pátek starší. Možná už na to nahlížím právě trochu jinak, připomněla jsi mi i moje dětství, ale hlavně dotkla ses toho co považuji za prioritu v každém životě. Lásku. Dítě obklopené milujícími dospělými, tudíž bezstarostné, šťastné, možná trochu rozmazlované. Těžko je dospělému, který toto neprožil, to systematické hýčkání mláděte. Těžko hledá bezpečí ve svém životě když mu nikdy nikdo nedal najevo že je tím jedinečným a milovaným tvorem. A líbí se mi také rozvíjení té myšlenky strachu v dospělosti. A přiznám se ti, dodnes mám chuť běžet, rozběhnout se po rozkvetlé louce s věnečkem na hlavě a běžet až k obzoru a pak válet sudy dolů (-: Dík za úvahu.

Homér: je to asi moc dlouhý na čtení, tak se do toho nikdo nežene..seš můj zachránce...ne zachránce téhle srdcotepné úvahy..už se necítí odmítnutá a tak sama, už dává trochu smysl...obvzlášť když to hnusno přišlo do Brna, jen to bláto mám moc daleko, samej beton kolem! a tobě držím palce i metaxe, ta je do lesů dost na úrovni;)

Paráda

No je tam fakt hnusně, to do Brna přijde, se kouknu na radar. Srdce jak radiátor.

Déšť je v klídku. Dneska zrovna odjíždím na Šumavu na typologické školení, to znamené, že se budeme rýpat v půdě a popisovat její druhy. V dešti, ve výškách od 800 do 1400, ještě tam bude asi vítr. Nic s tím neuděláš, gumovky, pončo, pět dní s mysliveckejma magorama. Koupil jsem si Metaxu (ani nevím, jak to chutná), víno, dostal s sebou trošku zeleniny. Já si v práci tyhle hrázičky občas ještě dělám, když zkoumáme les u nějakýho prameniště a je chvilka času. Vždyť by to tu bez deště všechno chcíplo. Samozřejmě nejmenší škoda by byla lidí, vymejšlej kraviny. To jen tak, žes tu neměla komentář. Kafe si asi taky dám, zatím ještě v "bezpečí". Je to relativní.

Adrianne Nesser: a přečti si Velkého Gatsbyho...se záložkou s pocitů jedině!;)

Yasmin: děkuji moc, tak doporučuju Velkého Gatsbyho přečíst:) mně chytla za srdce:)

knizku ani film neznam, ale tvoje basen je naprosto uzasna!! ta musi do zalozek))

tomu říkám krásnej poetickej text...i když film/knihu neznám, ale ty to umíš podat moc pěkně a oslovilo mě hodně věcí.

krásná, něžná, výstižná :)

Taky bych se tam někdy chtěla podívat. Až tam budu, vzpomenu si na tvou báseň.

ŽblaBuňka: snažím se;)