Moc se mi líbí...

První dvě části se mi líbí nejvíc

Každá sloka má svou sílu, "ležet jenom tak" je skvělé vyvrcholení. Jsou tam emoce převlečené do slov...a to má sílu :)

a děkuju vám všem za to, že mě čtete a že ve vás má slova vyvolávají otazníky, ne vykřičníky. Díky moc

čím dál víc přemýšlím nad smyslem zdejší existence...nemyslím na tomto webu, to je pomíjivější než Liter, že Lukio?...ale v této realitě. A čím dál víc se mi jeví jako omyl. Jen si nemůžu vzpomenout, kde jsem sešel ze smysluplné cesty

Každá strofa mě čtenářsky zavedla úplně jinam. Poslední je dost smutná... osobně mě taky nejvíc nadchla první, hezky plyne.

Skvělá..

Ticho v tvé básni se mě dotklo a vlastně jsem ji četla třikrát, první sloka mě nadchla

Ticho je základní stavební kámen zvuku, maltou děje jenž jsou cihlami beznaděje z kterých chrámy se tvoří jenž polnice po čase zase zboří.

Chtěl bych stihnout ještě pár věcí, snad to dopadne dobře.

Pěkně .

Skvělá.

A broušením možná získá víc na ceně ... diamanty taky stojí více, když jdou broušené

zaseja : jako kdyby ses snažil uchopit tíhu, která v člověku přetrvává bez ohledu na jeho snahu ji odstranit. Ten kámen v duši, který se nepoddává, připomíná neodbytné myšlenky, vnitřní boj, který se nedá jednoduše odložit. Ale možná právě tím, že ho pomalu obrušuješ, nacházíš způsob, jak s ním žít, jak ho začlenit do své vlastní cesty. Líbí se mi a děkuji.

Obdivuhodná lehkost tvorby. Jako vždy skvělé.

Krátké lehké řádky, těžký obsah. Líbí se mi.

děkuju vám

Až obrousíš moje hrany osude, už tolik život bolet nebude....
krásná je tvoje báseň.

Nádherná jak sdělením tak stylem, kéž bych dokázala sama svojí duši zbytečně nezatěžovat

Kdyby po každém "to mikámen spadl ze srdce" člověk vyprodukoval kvalitní kus mramoru, měl by na stáří dost na pěkný náhrobek.