zaseja : děkuji Ti.

krásná

Psavec : jsem ráda, že Ti líbí. Děkuji.

Dandy : děkuji Ti.

Hodně se mi líbí.

Moc pěkně napsáno.

pedvo : Péťo, děkuji za milá slova.

Moc krásně vyjádřené pocity a sdělené dojmy.

Mlčeti Zlato : tak krásně napsáno, ano radost uchvácená tancem a děkuji moc.

Radost uchvácená tancem, tanec rozpitý v radosti.

Psavec : ano je to někdy těžké, ale člověk by se měl naučit odpouštět, je mu pak líp. Děkuji.

Odpustit a zapomenout je někdy hodně těžké.

zaseja : ano, je pravda, že je to těžké. Děkuji.

pedvo : ano je v tom kus pravdy a děkuji.

Homér : v tvém věku jsem také na to pohlížela jinak, tomu věř.

není těžko odpustit, když člověk zapomene...nebo naopak? Každopádně je to těžké a jen někdy možné hned

Krásná báseň a krásné květy...miluju

Odpustit lze tomu, kdo cítí upřímnou lítost. Jinak je to pozvánka pro darebáka ke spáchání další lumpárny.

Některý jizvy nespraví ani laser. To prostě člověk zahořkne a pamatuje si to do konce života. Můžeš zkoušet stokrát odpouštět, ale nejde to. Leda navždy zmizet někam za Lhasu. No a i tam si tě to najde.

Dandy : děkuji.

Mlčeti Zlato : děkuji, ano je to tak.