Každý se vrací za těmi svými, je čas si uvědomovat, čím je naše duše celá.

Psavec : Milánku díky !

Každým rokem nové svíčky,
na hřbitovech zaplanou.
Je to přece pro dušičky,
co nám v srdci zůstanou.

Vzpomínáme na své milé,
snad se jednou setkáme.
Zatím dneska zasmušile,
něžná slůvka říkáme.

Každý plamen naší svíce,
tak nám vrací vzpomínku.
Slzy smáčí naše líce,
pro tátu či maminku.

Dandy : ano, je to tak a děkuji.

Moc pěkná.
Tam nahorách je krasně.

Psavec : Milánku děkuji, já v Jizerkách.

Pohladila dědka, který mládí prožil v Krkonoších.

Mlčeti Zlato : přesně tak, krásná slova vždy vedou k sladkým koncům. Poezie zachytí podstatu okamžiku a přenese ji do slov jako melodie, která hladí duši. Děkuji.

Tak sladké konce vznikají z krásy.

oslov radek : děkuji za zastavení.

Podzim je velký básník...

zaseja : děkuji

ta je milá

Mlčeti Zlato : také díky za milý komentík.

Hezké. Člověk vnímá paměť stromů.

Psavec : díky za milý komentík.

el26: Eli děkuji.

Kouzlo podzimu jsi nádherně vystihla.

moc krásná!

Meluzina : Meluzinko, děkuji, že se líbí.