PODLE MĚ tomu chybi doplnit typologie lidi ktera juste hraje svou roli i zde. Pragmatici a extroverti se budou zdat arogantnejsi oproti Sociofilum nebo Analytikum ale to je na podrobnejsi analyzu. Vim ze cilem byla uvaha a nikoli vedecka prace ale jdyz uz jsi se zde do nekterych analyz pustil stalo by za to popremyslet o dalsi. Dale by bxlo dobre rozebrat pojem asertivity.

Velmi zajímavá úvaha, pečlivě zpracovaná, dobře vyargumentovaná. Ani nevím, jestli mi tam něco chybí, to by žádalo podrobnější analýzu. Spíš napíšu, co mě zaujalo. Jak tenká může být hranice mezi zdravou sebedůvěrou a arogancí, někdy je odlišuje jen nedorozumění... ke kterému právě ve virtuální komunikaci dochází velmi snadno. Že arogantní vystupování může být sebeobrana, takový člověk si ve skutečnosti nevěří a skrývá svou nejistotu za výpady proti druhým. A že k pravé skromnosti a pokoře (nikoli k pocitu méněcennosti a z něj vyplývajícího chování) se většinou musí dospět, vrozené tyto vlastnosti nemáme. Krásně je to vidět na příkladu moudrých starších lidí, kteří v životě skutečně něco dokázali a kterým je arogance na hony vzdálená.
Zarazil mě jenom příklad s matematickým výpočtem v části o kategorickém vyjadřování. V matematice je relativizování tvrzení očividný nesmysl, vše je objektivně prokazatelné. Ale takových oblastí je skutečně málo. Většinou se v našich názorech mísí objektivní a subjektivní, a čím je subjektivní složka vyšší, tím víc je podle mého názoru třeba relativizovat tvrzení uvozením slovy "myslím", "jsem přesvědčen" apod. Když to vztáhnu konkrétně na sebe a svoje komentáře, absolutní tvrzení si dovolím v případech, kdy jsem si naprosto jistá a pravda je objektivně prokazatelná, což se v 99 % případů týká jazykové stránky díla. Jinak relativizuji, jsou to moje názory, nic víc.

Úvahu jsem přečetla už včera, ale musela jsem si odpověď nechat uležet.
Určitě oceňuji tvoji práci a pečlivost se kterou je napsaná. Ale pro mě je ještě příliš stručná, generalizující a nejde do hloubky, čímž neříkám, že s mnohým tím, co je popsáno nesouhlasím.
To spektrum příčin arogantního chování je velmi velmi široké, od toho, že jistou aroganci máme my lidé v sobě jako druh (a nejspíš bychom bez ní nepřežili) - člověk je pán tvorstva a vše ostatní je podřadné a má mu sloužit (obrazně řečeno), stejně jako odraz kultury ve které žijeme (myslím, že i na ten široký společenský náhled by se nemělo zapomínat, protože to vše je naší součástí, ať chceme nebo ne, stejně jako jsme my jako jedinci součástí širokého prostředí), až po příčiny čistě osobního rázu, nejen ty tebou popsané, přičemž mnohé jsou mnohem mnohem složitější než jak jsou popsány. Pak ale to, jak jsou popsány, může být zavádějící, obzvláště pro někoho, kdo se problematikou chování lidí a vzájemné interakce hlouběji nezabývá.
Pro mě by to buď potřebovalo více otázek, témat k hlubšímu zamyšlení, vlastní protiargumentaci, čímž by se téma mnohem více rozšířilo a vše nebylo tak jednoznačné, nebo dalších 300 stran objektivní hluboké studie :-)
Ale děkuji, neříkám, že jsem si ji nepřečetla ráda :-)

Hm, no, původně jsem neměla čas toto číst a nemám ho ani teď odpovídat... i když to co píši může vypadat arogantně:-))). Ne, je to dobré, nad slabinami tvé úvahy nebudu ani uvažovat, protože si dokáži živě představit spoustu lidí, kteří by tuto úvahu odflákli daleko více, než ty. Ne, nemáš to odfláknutý, máš to skoro dokonalý, když si odmyslím, že toto je širokoúhlé téma plné rozporů a arogantních názorů druhých zapříčiněné hlavně neznalostí sebe sama a svých potřeb a potřeb druhých. Po obsahové stránce nemám co vytknout, po stylistické také ne, protože mne tolik ani nezajímá. Děkuji.

ty bláho! :)) pro mě osobně velmi kvalitní úvaha..! až tak jsem to teda vážně nečekala a za milé překvapení ti přičítám body k plusu! :))

momentálně se k ní nemohu a ani nechci dvakrát vyjadřovat, chci to nechat trošku uležet.. pojal/a jsi ji poměrně obšírně a velmi zajímavě.. takže mi stojí za další přemýšlení a následné opětovné přečtení.. pak se vrátím :-) a taky chci kouknout, jestli nenajdu někde "snídaňový klub" :)

dávám do záložek! :) ještě se uvidíme :))

Devils_PIMP: Děkuji. Máš pravdu, zní to tak lépe. :)

Nakonci bych rytmicky doplnil - mozna to i opravi zkus si to zaspivat a vyjde to lepe jinak souhlas s anotaci neni to origis ale i tak je to hezky a prijemny napad aspod PODLE ME (to ted "musim" psat jinak se zdejsi polokral zlobi)

poll: Děkuji za návštěvu. :)

Dobrý, zasmála jsem se u toho :-D

Singularis: je obrovský rozdíl mezi mlhavostí ve filmu a literatuře... Ale to je na delší povídání.

Severak: Hm... já mlhavé věci zrovna moc v oblibě nemám, takže proto asi píšu tak přesně. Jinak, asi mě ovlivnil film Sin City, který mám celkem čerstvě zhlédnutý a používá právě takový podobný, celkem přesný styl. (Nicméně, není to horor.)

Lekci Faust prozkoumám.

Děkuji za přečtení a komentář.

Amelie M.: Děkuji. :) Myslím, že jsi mě pochopila celkem správně, jen při psaní jsem se snažil/a o "magický realismus", nad možností duševní poruchy jsem neuvažoval/a, ačkoliv je to také dobré vysvětlení.

Oboupohlavní bytost je zrovna věc, u které bych čekal/a, že se jí lidé budou bát (Další takovou věcí je tam zrcadlo.), ačkoliv zamyslet se je lepší. V mých dílech narazíš na hodně věcí k zamyšlení. :) Mám radost, že se ti líbí ta bezvýchodnost. Některé situace v životě bezvýchodné jsou a myslím, že i ty si zaslouží ztvárnění v příbězích.

Ty kratší věty jsem právě chtěl/a vyzkoušet. Vidím, že se osvědčily. :)

je to hodně zvláštně napsané, tak přesně a odosobněně. To horory obvykle nebývají - ty bývají mlhavé i stylem.

Jinak hrůza v tom je, to jo. Ale působí to spíše dojmem psychické choroby hlavní hrdinky.

A tím opakováním mi to připomnělo Lekci Faust od Švankmajera.

začínám ti přicházet na chuť.. :) do tvého psaní a myšlení musí člověk proniknout a stejně si nikdy není jistý, jestli chápe správně.. takže je možné, že i můj komentář bude mimo a ty se nad ním jen pousměješ, nicméně se pokusím..

líbí se mi, jak jsi zakomponoval/a v povídce oboupohlavní bytost.. ač člověka nejímá při čtení vysloveně hrůza, ten posun od pohody k lehce mrazivému závěru, tam zcela jistě je.. navíc ve mně povídka vyvolává spoustu otázek.. třeba obrácená role muže a ženy, než jak jsme běžně zvyklí.. pak ten život ve lži či spíš nějakém namlouvání si něčeho.. a kdo ví, člověk může jen přemýšlet, jestli je ta žena v zajetí nějaké duševní choroby či je to vše jinak.. no a nakonec ta bezvýchodnost, ta je na tom snad nejlepší..

docela se mi líbí i jakási úsečnost v psaní.. ty kratší věty.. jo, mě bavila :-)

Amelie M.: Mám radost, že tě to pobavilo. :)

Inspirovala mě geniální píseň (či snad "metapíseň") Title of the Song: http://www.youtube.com/watch?v=734wnHnnNR4 Mě napadlo jen to, že by se to dalo použít k popsání tohoto druhu pohádek, z nichž se už prakticky stalo klišé.

Pokud chceš pochopit pojem 'metapohádka', přečti si úvod tohoto článku: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Metadata&oldid=1217291
9 (metapohádka má k pohádce analogický vztah jako metadata k datům).

Děkuji za pochvalu. :))

Už jednou jsem to četla, ted to čtu po druhé a nepřestávám se smát :D najs češtin :D češtin být můj kobylka :D

Devils_PIMP: V tom případě by český překlad druhého odstavce zněl asi takto:

důlní angličtin není velmi dobře, ale já směju tě! Prosím! Bych hledaný, abys mně napsala, že mě směješ do.

No, nevím, o kolik je to lepší. Mně zní lépe má původní verze, snad proto, že mi nepřipadá tak přehnaná, ale asi je to záležitost osobního vkusu. V každém případě děkuji za konstruktivní komentář.

Amelie M.: Děkuji za návštěvu a komenář. :-)

Neni mine taky důl? A wanted hledany? Je skoda nevyuzit plne palebne sily tohoto dila

to je jak osnova na slohovku :D vůbec nevím, co je metapohádka.. ale chlámu se tu, jak malá.. :D

ty musíš být děsná "bedna", když dáš toto dohromady :))) máš fakt zajímavý věci :-))