Dobré, věru dobré.
Jen na okraj: úvahy o tom, co zapadne, co ne, a co má nějakou váhou, mi přijdou v reálném čase úplně absurdní.

Krásná, jemná, s kouzelnou atmosférou.. :)

Souhlasím plně. Jdu si dát čokoládu:-)

PrimaDen: Ahoj, už jsem to tady někde psal - není to druhá sloka, ale druhá, samostatná báseň. Jak byla myšlena, to už jsem, tuším, taky vysvětlil kdesi v komentářích :-) Děkuju za zastavení a za Tvůj čas :-)

hezky se čte, ale zcela nerozumím té druhé sloce..viz Orionka:)
K zamyšlení: budu se snažit nebýt přemoudřelá:))

Přesně tak.

o kousek sebe jsi přišel... proč hledáš odpuštění? Jak jsi se proti sobě provinil? Kompromisem?

Zamila: Děkuju :-)

slnečnica: To je moc hezká a pravdivá myšlenka. Díky za zastavení :-)

puero: Díky za zastavení a komentář. Víš, je mi celkem jedno, kdo se s mými názory a pocity ztotožní a kdo ne. Je samozřejmě pochopitelné, že zdaleka ne všichni. Ano, ty básně nepochybně zapadnou. Obě. Právě proto jsem je nazval tak, jak jsem je nazval. Přesto nevidím důvod, proč bych je sem nemohl vložit.

Pěkné :-)

DDD: "Ľudské bytosti sú hrozné, znesú čokoľvek." Citát z nejakého filmu. Je to tak. Často mám pocit, že už ma v živote nemôže nič prekvapiť a potom sa stane niečo, čo ma priam šokuje. Život je hojdačka. Nie je dobré byť stále hore, potom by sme si tie zvláštne vzrušujúce chvíle nevedeli vychutnať, čo povieš? ;)

Velmi hezky se rýmují. Ta první tak nějak líp jak ta druhá. V té druhé na mě dýchl Džamšídům pohár jako střižený od Haféze, ta první je nadčasová, ale zvlášť mě nenadchla. Nejspíš nějak dlouhodobě nemám období pro zobecňující světonázory, filozofie a básně. Člověk u nichmusí být stejně naladěný jako autor, jinak si bude myslet něco jiného a řekne, že básník si může myslet co chce, ale je to stejně jinak a ta básnička pak dříve či později přestane mít váhu a zapadne.

taron: Děkuju, jsem rád, že oslovily :-)

Jak rádi si lžeme...opíjíme se vlastními nepravdami, jen abychom se nemuseli pravdě podívat do očí...je to trošku zbabělost i pohodlnost...a jak podotkla VKate, je až neskutečné, na co všechno si my lidé ( já bohužel taky) dokážeme zvyknout...:(
jo, vykřikl jsi to krásně...

Fistron: ŽblaBuňka: VKate: Moc díky za zastavení :-)

ta první se mi velice líbí :)

fíííha, vážně dobrý

Je pravda, že se člověk při nadbytečné konzumaci vína občas ocitne ve tmě, kde nemusí nic řešit a kde je více méně všechno iluze. Probudit se ráno s duševní kocovinou je ovšem trochu nemilé, ale stejně si zvykneme na všechno.

Líbí se mi obě dvě. :)

Amelie M.: Máš pravdu. Jen bych to ještě trochu víc zobecnil: Přemýšlení někdy bolí. Proto si často radši něco nalháváme, necháváme si nalhávat a jsme ochotni uvěřit kdejakému dobře znějícímu blábolu. Asi tak :-)