už nějakou dobu si píšu myšlenky. Pocity. Vzpomínky. Tohle je jedna stránka z mého deníku (anotace: "Bože, nám tak strašně moc chybí láska...")

...

jako vždy s úsměvem

Anglický sonet.

jsem autorem hudby i textu

Jen tak v metru V hlave nas

už dlouho jsem nepsala s tím, že chci něco říct, tak nevím, jestli se mi to povedlo.

...

V básni je se svolením autora Jana Nového Cimbury použit úryvek textu písně skupiny Pohoda Rock "Ahoj a napiš."

Takový malý experiment - bez správného slovníku se neobejdete. ;-) Edit 18.6.2018: přidán překlad.

Když mám slabou chvilku

Když tak procházím sešity se svou ranou tvorbou, tak s nimi nacházím i některé vzpomínky. Třeba tuhle jsem napsal tenkrát, co mě pochválil Michal Horáček (řekl, že jsem šikovný). Za co že mne pochválil? Za to, že jsem jako pomocný stavební dělník bleskurychle přestříhal plot, který odděloval jeho pozemek od sousedního, jenž údajně značně předražený přikoupil. Podíval jsem se mu do tváře a viděl, že štěstí je krásná věc. I to co se dá za prachy koupit. Ale Bludný Holanďan s tím nemá nic společného, pouze to, že vznikl ve stejný čas, v roce 1991. Je to takový monolog životem znechuceného herce.

I u bobrů platí: Kdo se práce nebojí, ten samičku si uloví.

Opět jedna z mých starších (nedostatek aktuálního tvůrčího zápalu). Možná trochu hapruje rytmika, ale mám ji ráda.