Tyhle verše mne napadly, když kamarádka na jiném servru napsala nádherné něžné dílko s názvem "Šeptání". Když jsem psal tuhle báseň, netušil jsem, že i já budu teď jen šeptat nejen nocí ale i dnem!;o))) Ještě že to není zvuková nahrávka...

příliš hlučné ticho...pro jedno zklamaný srdce...

tlukot kolejnic jak tlukot srdce... výhybky a kouzlo semaforů...

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

zmokla jsem, dostala zánět močového měchýře a bylo mi vyhubováno...ale za ten pocit to stálo...

po jednom nočním psaní...

Tahle báseň je věnovaná jedné zdejší autorce, která se ve svých něžných ale smutných básních stále trápí pro to, co nelze změnit. Moc rád bych Ti, děvče, pomohl, ale mohu Tě jen takhle na dálku povzbudit...Tu hlavní bitvu si však musíš vybojovat Ty!

naivita, pasivita, legalita...

v jedné kapce potu...?...touha...žár...;)...;) mnohem víc...

...

Je to tady vaše první rande..tak tu máme průřež kam (ne)vyrazit(pozn.Snad jen to raději nebrat vážně)

Je to tak...

I'd rather feel pain than nothing at all...

Malá pocta přítelkyni, co nikdy nezradí...

„Nejhorším hříchem vůči našemu bližnímu není nenávist, ale lhostejnost.“ Shaw George Bernard

Napsal jsem ji včera 20.4. jako reakci na vhození zápalných lahví do oken romů ve Vítkově. I když holčička stále bojuje o život, je praktricky mrtvá, protože už nebude mít nikdy normální život. Ps: jsem čech

zděšení z pravě přečteného článku..

světluška bez lampičky není světluška...

Jen tak, nic zvláštního...