Yana: Děkuji za pravdivé doplnění.

Hanulka: Moc pěkně napsáno... děkuji Hani.

Yana: Ahoj... dobrý postřeh, děkuji :) Ano, je to zamyšlení nad způsobem života a úhlech pohledu... nastínila jsem zde kontrast... útisk vs svoboda, čili příběh v polaritách. Ale jak víme, život není černobílý a extrémy nejsou úplně zdravé.... tak jsem se dostala k otázce, kde je ta přijatelná hranice? Ta bude pravděpodobně individuální, jelikož každý jsme individualita, potažmo jedinečný. Zajímá mne Tvůj názor.Ahoj... dobrý postřeh :) Ano, je to zamyšlení nad způsobem života a úhlech pohledu... nastínila jsem zde kontrast... útisk vs svoboda, čili příběh v polaritách. Ale jak víme, život není černobílý a extrémy nejsou úplně zdravé.... tak jsem se dostala k otázce, kde je ta přijatelná hranice? Ta bude pravděpodobně individuální, jelikož každý jsme individualita, potažmo jedinečný. Volíme si roli a určujeme hranici, jsme tvůrci života.

Nepřestávejme snít... je to dar, který obohacuje naše bytí.

Strom dobře věděl... Velmi zajímavá myšlenka.

Smutná... soucítím.

Vybízí k zamyšlení... děkuji.

... utíkají sami před sebou.

Hezká... moc se mi líbí hlavně poslední sloka.

Velmi vtipná :)

To je vtipné... a chytré :)

Je dobré mít na paměti, že ego dovede být pěkný prevít a je třeba jej držet pevně na uzdě a pouštět pouze tehdy, pokud to může být ku prospěchu věci.

LadyLoba: Jsi milá

Psavec: To mne těší ;)

Yana: Děkuji. Ano, láska nepřichází vždy v podobě, kterou čekáme...

Hanulka: Moc děkuji za upřímná slova... i za tu naději.

Moc pěkné.

Někdy zkrátka člověk potřebuje voraz... však práce neuteče ;)

Pěkné.

Člověk si vždy cestu najde. Abychom si uvědomili hodnotu světla, musíme si projít vlastní tmou... protože na konci každého tunelu je světlo. Je to podobné, jako když po dešti zase vysvitne slunce. A slunce ve Tvém nitru opět začíná svítit...