I'm sorry, but most of your tea poems are not my cup of tea.

Amelie M.: Děkuji za velmi příjemný komentář. Potěšil mě. :-) V této sérii krátkých povídek se opravdu snažím zachytit schopnost radovat se i z drobností a přemýšlet přitom.

Amelie M.: Mám radost, že to alespoň někdo dokáže ocenit. Děkuji.

Myslím, že pokud jsi z toho jelen, chápeš to správně. ;-) Překlad existuje, ale moc zajímavý není. Jde o rešerše; "seznam sbírek a dokladů, které může lidská bytost ochutnat výhradně pomocí nějakého úřadu" znamená přehled elektronických archiválií, "mašinérie" zase znamená počítače. Ale myslím, že lepší zážitek z toho člověk má, když to čte nepřeložené a významy si zkouší domýšlet.

Amelie M.: Vnímám to podobně. Také si myslím, že jednička se mi povedla víc.

Vyvolává mi to představu nepříjemné situace, kdy jedná strana (já) touží po dalším prohloubení blízkého vztahu, ale druhá je spokojená se vztahem takovým, jaký je, a možná se i otevírá méně, než by si první strana přála.

Ta anotace "no komment" je možná trochu zavádějící, když ti, zdá se, komentáře, zase tak moc nevadí. Možná by bývalo lepší nechat tu anotaci tentokrát prázdnou.

Tedy... kdybych nevěděl/a, o který film jde, podle toho textu bych ho vůbec nepoznal/a. Asi jsem ten typ diváka, který na malířově obrazu vidí rám, plátno a barevné pixely místo kadmiově žlutých mraků...

V průběhu čtení mě to trochu nudilo, ale konec mě pobavil a překvapil. Pointa mi připadá docela dost skrytá, trochu napovídají ty kroužky těl, ale mně to došlo až na konci.

Nádherné vlnění. A líbí se mi, že si to dovedu při troše snahy představit. :-)

Netroufám si hodnotit poezii, ale sdělení, které jsem z této básně pochopil/a (a nevím, zda správně), je pro mě důležité. Ano, dnešní společnost klame lidi iluzí dosažitelného ideálu, který je však dosažitelný jen pro velmi malý zlomek obyvatelstva, a ostatním snaha o jeho dosažení spíš ublíží. Otázka zní - jsou za to, co produkuje systém společnosti, vinni konkrétní lidé?

derrry: Děkuji za další zajímavě odlišný náhled na věc. To, že text není sevřený, je záměr. K doslovnému vyjadřování mám celkem silnou tendenci, možná proto, že když jsem kdysi zkoušel/a nedoslovné, nikdo další tomu nerozuměl. Škoda, že se ti to netrefilo do vkusu. Přesto děkuji za čas, který jsi tomu věnovala. :-)

Ačkoliv mě téma uprchlíků zase tak moc nezajímá (myslím, že by ho měli řešit mnohem povolanější a k tomu kvalifikovanější lidé než já), s myšlenkami vyjádřenými v této úvaze souhlasím. Bohužel, lidé velmi často ve volných chvílích nezávazně a povrchně diskutují o něčem, o čem ví jen velmi málo, a tak docházejí k naprosto nesmyslným závěrům.

Vyučovat se bude pomocí počítače a pracovat z domova? Hm... nějak mě ta představa neláká. Ne že by se mi líbilo zdlouhavé dojíždění, ale úkolem školy (základní, ale i střední) není jen zprostředkovat znalosti, které si žák stejně najde na Wikipedii, ale také vychovávat. A jak počítače začnou vychovávat lidi a ty počítače budou programovat roboti, protože lidi na to budou moc líní a hloupí, zatímco roboti budou čím dál vychytralejší, začne to být podle mě pro lidi čím dál horší.

Hezká úvaha. Určitě stojí za zamyšlení.

Obrázek mi připadá velice povedený. Haiku si netroufnu hodnotit (nejsem na to odborník).

Souhlasím s A42. Pobavilo mě to a dává to smysl.

Eleanthir: Děkuji za nesouhlas a argumenty.

Stále jsem přesvědčen/a, že nějaké případy, kdy tatáž situace vyvolá u dvou lidí rozdílné emoce, existují; stačí třeba rozdíl v reakci na obřího pavouka mezi chovatelem pavouků a člověkem trpícím arachnofobií. (Nanejvýš by se dalo zpochybit, zda se jedná o stejnou situaci...)

Tomu, že existuje něco, co běžně nevnímáme, ale mohou to vycítit psi a může to odhalit vraha či zlý úmysl, ale věřím. A existuje i technologický pokus toho využít - polygraf čili detektor lži. Ačkoliv je založený na měření veličin jako pohyby srdce, elektrický odpor kůže či rozšiřování zorniček, věřím, že podobných výsledků mohou dosáhnout i některá zvířata či někteří lidé pouhým pozorováním a empatií.

V každém případě i detektor lži je třeba při každém měření "kalibrovat" na určitou osobu a její aktuální stav, protože na výsledky měření má vliv např. i nálada či nervozita, a hlavně - byly zaznamenány případy, kdy tajní agenti opakovaně detektorem lži prošli nevyzrazeni, takže asi existuje (byť velice náročný) výcvik, jak detektor lži oklamat.

Stále jsem přesvědčen/a, že bez znalosti obvyklých reakcí konkrétního člověka se lze při interpretaci řeči jeho těla velmi snadno zmýlit.

A42: Souhlasím. Tato báseň je hezčí než vogonská poezie. Podstatně.

A ještě myslím, že přednesené by to bylo velmi působivé.

"Abychom získali čisté absolutní porozumění, musíme jej nejprve očistit od nánosu toho relativního; toho dosáhneme tím, že budeme stávající porozumění soustavně relativizovat; relativní porozumění tak odrelativizujeme a zůstane jen to absolutní, které již relativizovat nepůjde." [ Singularis: O Náboženské společnosti půdce Eusebia. http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=23329-o-nabozenske-spolecn
osti-pudce-eusebia ]

Teprve teď jsem si uvědomil/a, že Filomena Cizího (v mém příběhu) zřejmě napadlo zhruba totéž, co absolutní básníky, (kdo ví, zda tam nebyl nějaký vliv...) jeho výsledek však zní trochu jinak a k pořádné absolutnosti má ještě také celkem daleko. Krátký úryvek jako příklad staré eusebiánštiny:

"Chlemtali france, džbadně nejspíš,
naknexli jenom s těchličím pšíš,
afšak franc bžešil včílodě slíž,
s krchů sesnoubil pud chlory níž.

Našel si děvku, jež pila svlečná,
rostlá a všímá, mikdy fšak myšná;
v Pudchloží Fedor s děvkou sťapně tlel,
než žas jejich usudu nadešel."

Jinak, svou obtížnou intepretovatelností mi to připomíná vogonskou poezii.

Severak: :-D Takový vzorec se tam určitě dá vysledovat. Ale také jsem se tam pokusil/a vložit myšlenku, že když si nenajdeme čas na vzpomínání, nebudeme se moci rozvíjet a zacyklíme se v jakémsi bludném kruhu jako myši v tréninkovém kole ( http://technet.idnes.cz/proc-mysi-behaji-v-kole-0b9-/veda.aspx?c
=A140521_171431_veda_mla ).

Líbí se mi, že všechny tři básně na sebe navazují a celek lze interpretovat jako vyprávění (to mi připomíná tvoji Zlatoorlou - http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=28069-zlatoorla ). Mám z toho trochu podobný pocit jako by místo každé básně byla fotografie (a nemyslím si, že by to bylo jen tím, že je nadepsána "fig."), ale současně v tom zaznamenávám i děj - putování z lesa přes pláž k břehu.