DDD: Ono je škatulkování na ty, kdo jsou nevyléčitelně nemocní a kdo ne, hrozně relativní. Byly doby, kdy byli za nemocné považováni homosexuálové, dnes je považujeme za zdravé. Vždyť už jen to, že člověk bez brýlí pořádně nevidí, je zatím vlastně nevyléčitelná nemoc, kterou dokážeme jen kompenzovat brýlemi. Při psaní této povídky jsem měl/a na mysli především ty méně závažné "nevyléčitelné nemoci".

Netroufám si říct, co bych dělal/a, kdybych dostal/a některou z těch závažných. (Nanejvýš jsem si docela jistý/á myšlenkami na sebevraždu...) Myslím, že by to víc záleželo na tom, co by dělali druzí. (Ale nejspíš je to další púovská hloupost...)

meskalinaprach: Film patří k mým nejoblíbenějším a o knize vím, možná si ji jednou přečtu. A moc mě těší, že má Pollyannu rád ještě někdo... :-)

Amelie M.: Z tvých komentářů cítím, že máš s tématem velké zkušenosti a mnoho o něm víš. Připadá mi to z mé strany, jako když laik před profesorem fyziky prohlásí, že planety jsou koule, které se kutálí po kružnicích kolem Slunce. Moje představa o solidaritě i jako pojmu je vlastně velice mlhavá. Rozhodně věnuji druhým raději svůj čas než peníze a snažím se přednost dávat přátelům a blízkým lidem, ale nedělá mi třeba problém zavést starou osobu na nádraží, i když mi kvůli tomu ujede trolejbus a musím pak čekat na další. Rád/a si vyslechnu trápení jiné staré osoby, která se vrací autobusem domů a nemá s kým být, protože její děti jsou na dovolené. Dokonce jsem jedné podobné staré osobě přispěl/a stokorunu na ibalgin.

Už dříve jsem si zkoušel/a představit, jaké by to bylo, kdybych oslepl/a. (Jako dítě jsem si dokonce zkoušel/a na celý den zavázat oči a pohybovat se po domě poslepu...) Ale vzdal/a jsem to, protože třeba vím, že existují zařízení a programy na předčítání, ale nemám vůbec představu, zda bych takový program jako vidoucí mohl/a sehnat a kolik by stál. Ani jsem nenarazil/a na knihu o webdesignu, která by se speciálně zabývala vývojem webových stránek přístupných nevidomým. A vlastně znám velmi málo důležitých slepých postav (vlastně jen Rysa z Hromkoček - https://www.csfd.cz/film/113529-hromkocky/komentare/ - a Esmeraldu, které se pak ale, myslím, zrak vrátil - https://www.csfd.cz/film/91515-esmeralda/komentare/ ). Asi máš pravdu, že naše společnost na to ještě není připravená. Doufám, že to za dvacet či padesát let bude lepší.

V každém případě si tvých komentářů moc vážím.

Meluzina: Děkuji za komentáře. Ta myšlenka, že "nevyléčitelně nemocný má nemoc jako součást svého já, musí ji přijmout a snažit se i nadále mít co dát", tam určitě je a podařilo se ti ji vyjádřit mnohem srozumitelněji než mě. Souhlasím s ní; okolnosti nevyléčitelně nemocnému nemusí dovolit uspět, a i když neuspěje, zaslouží si nezbytnou pomoc od druhých, ale snažit se musí, protože by bylo prostě nespravedlivé hned požadovat pomoc od druhých a nedělat to, co mohu udělat sám/a.

Amelie M.: Nečekal/a jsem tak prudkou reakci a omlouvám se za to, jak jsou ty myšlenky podané. Podal/a jsem je tak, jak mě napadaly, a nyní mi připadají sobecké a připadá mi, že podávají velmi zúžený pohled na problém (třeba už jen proto, že se vůbec podrobněji nezabývají těmi nemocemi z vnějších zdrojů). Singularis to nemyslel/a tak, že by se lidé o nevyléčitelně nemocné neměli starat či jim pomáhat, spíš že by k nim měli přistupovat jinak. Solidaritu mínil/a jen v peněžním slova smyslu – zatímco vyléčitelně nemocní (např. ti s nachlazením) mají mít možnost dočasně "odejít" z normálního života, vzdát práci a rozvíjení vztahů, aby se rychleji uzdravili a zase se do svého normálního života vrátili a ve všem pokračovali, na což potřebují solidaritu (příspěvek) od těch, kdo jsou ještě zdraví, nevyléčitelně nemocní si takové zacházení nezaslouží, pokud je jiná možnost. Pokud třeba profesionální fotograf oslepne, jistě už nemůže fotografovat, ale nebylo by správné, aby na život úplně rezignoval a do konce života ležel v posteli, "léčil se" a pobíral peněžní podporu od ostatních, když mu to stejně nepomůže; měl by se naučit něco jiného, co i jako slepý dělat může, a v tom jistě potřebuje pomoc společnosti (např. další bezplatné vzdělání). Uznávám ale, že to není dobrá myšlenka, protože nepočítá s lidmi, kterým náklady na udržení jejich života (např. léky či nemocniční péče) dlouhodobě přesahují maximum, které jim jejich stav dovolí společnosti vrátit. Tam asi univerzálně dobré řešení prostě není a asi je lepší jim platit, i když to nikdy nebudou schopni oplatit.

Ber to spíš jako nedokonalou myšlenku, která napadá člověka s oslabeným myšlením ve snaze motivovat se k vyléčení.

Tvoje reakce mě přimněla k úvaze o solidaritě mezi starobními důchodci a napadla mě zajímavá věc, i když s tímto textem příliš nesouvisí – starobní důchodce nakonec dostane tím méně od ostatních, čím je mu hůř; pokud totiž brzy zemře, jeho podíl na celkové částce vyplacených důchodů bude nižší, než kdyby mu bylo lépe, a žil tedy velmi dlouho.

Zaujalo mě zjištění, že básněmi se nebohatne a nezískává láska. Myslím, že scénáři se také nebohatne (pokud nejsou zrovna k Hollywoodskému velkofilmu), jak je to s láskou, ještě uvidím...

Báseň se mi líbila a připomněla mi Ústřední hřbitov; jen trochu nesouhlasím s kritikou zdrobněliny, myslím, že zdrobňování už nemá s rozsahem věcí příliš společného a slouží spíše k odlišování významů – nemůžeme svátku říkat "duše", protože to už znamená něco jiného, ale "dušičky" klidně a je to pohodlnější než ho nazývat třeba "svátek duší". Analogicky rozlišíme lopatu (nástroj na kopání) od lopatky (kost) či kalhoty (svrhní oblečení) od kalhotek (spodní prádlo). (Ačkoliv musím uznat, že malé lopaty, zvlášť dětské, jsou také často nazývány lopatkami...)

Vašek Špongr: Aha. V tom případě si zkus přečíst třeba část "Umělecké působení" na https://cs.wikipedia.org/wiki/Um%C4%9Bn%C3%AD#Um.C4.9Bleck.C3.A9
_p.C5.AFsoben.C3.AD – tam je ten smysl popsaný celkem dobře. (Rozhodně lépe, než bych ho dokázal/a popsat já.)

casa.de.locos: :-)

Text se mi líbí, první dva verše mě i osobně oslovily, protože také nemám rád/a lhaní, ale nějak si nedovedu představit, že by něčí id lhalo, normálně jde totiž o poměrně hlubinnou část psychiky, která se nedostává do přímého kontaktu s vnějším světem, takže pokud někomu vůbec může lhát, pak jedině egu člověka, o jehož id jde, a jak pak odlišit záměrnou lež od prostého vnitřního nedorozumění? Lhát navenek může samozřejmě ego ve snaze signály id zprostředkovat či vyložit. Nebo to chápu špatně?

Meluzina: Francouzštinu zatím neznám, ale děkuji za tip.

Stará neznámá: Děkuji. :-)

Vašek Špongr: Myslím, že nejde o chytrost, ale spíše o druh estetického cítění, máš asi prostě jinak nastavené než já a určitě nejsi sám. Z komentujících to nejlépe pochopila Amelie M. Myslím, že klíčem jsou souznějící dvojice, které se liší v detailech, např. délkou souhlásky jako vana a Vanna, nebo přehlasováním jako Äntöny a antény; nebo pak panda a Vanda. Ale pokud to tam necítíš, tak se asi nedá nic dělat, ale nedělej si s tím starosti. Moje kvazisurrealistická díla už jsou taková. V každém případě děkuji za přečtení a komentář.

Meluzina: Tvůj komentář mi připomněl názory Karla Čapka, které už jsem málem zapomněl/a. Snad bych si měl/a zajít do knihovny některé z nich znovu přečíst...

wocell: Moc děkuji za komentář. Trochu mě uklidnil. Jsem zatím v mezilidských vztazích dost nezkušený/á, takže bych asi ten rozvod opravdu očekával/a... Ale sympatizuji s odmítáním předčasných soudů.

wocell: Plně souhlasím s tvým komentářem i citátem Voltaira, jen mi chování voličů v letošních volbách připomnělo zkušenost z dětství, kdy jsem byl/a zvolen/a předsedou třídy prostě proto, že jsem spolužákům připadal/a schopný/á a zajímavý/á, a ukázalo se, že jsem schopný/á a zajímavý/á opravdu byl/a, ale zařizoval/a jsem všechno podle sebe a sobě podobných a nebral/a žádné ohledy na to, jak to vnímali či chtěli ostatní, a tak mě už po několika týdnech chtěli odvolat a vztekali se, že to nešlo. Zkrátka řečeno, rozhodnutí voličů navzdory osobnímu strachu z některých politiků respektuji, ale mrzí mě, že mi připadá, že velká část volivších voličů se zachovala jako nezkušené a nezodpovědné děti. (Což může být ale jen důsledek omezenosti mého pohledu, třeba mi časem něco "otevře oči" a pochopím to lépe.)

Meluzina: Možná proto je to "bez zařazení" a ne báseň...

casa.de.locos: Jedna ostrá čárka ti tam utekla - "ta holka není moje, to světlo foťáku". Raději ji smaž, než se o ni zraní další čtenáři... Jinak děkuji za dlouhý komentář, myslím, že hodně pomáhá objasnit záměry, jaké s básněmi máš, a hodil by se k vyvěšení vedle tvých básní na případné výstavě, případně jako dodatek k tvé sbírce. (Samozřejmě po odstranění duplicit a generalizaci.)

"experimentální stavebnice z věcí, které se mi staly a z myšlenek, které mě napadly během tohoto týdne" - problém je, že jak se ukázalo v Průzkumu komunikace ( https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=35113-pruzkum-komunikace ), jedna myšlenka je často celý příběh a dlouhá osobní série asociací a pocitů, které u většiny čtenářů proběhnou docela jinak než u tebe, a to právě proto, že týden před čtením se jim staly docela jiné věci a také je docela jiné věci napadaly. Pokud myslíš báseň opravdu jako experiment, vypracuj k ní také dotazník, kterým budeš sbírat informace o jejím přijetí a vnímání čtenáři, protože moje zkušenost s experimentálními díly je taková, že svoje vnímání mého díla mi sami od sebe popíšou maximálně tak dva čtenáři, a to ještě jen ti, kdo ji pochopili, což výsledky značně zkresluje.

Meluzina: Děkuji. Myslím, že i předloha je velice odvážné dílo. A ano, hrátky se slovy mi jdou. "Čte se to mek-gor!" :-D

Také jsem teprve teď zjistil/a, že je rozdíl mezi laní a srnou: https://tema.ceskaveterina.cz/tema-srna-a-lan-rozdil-503712.html