Ahoj, Přináším sem svoji jednu větší povídku, je to první kterou posílám na specializowaný web tak berte ohled. Povídka je čistá fantasy říznutá technologií 19.století. Né vše zde odpovídá technologickýmu pokroku onoho období. Je to takový mix. Doufám že vydržíte až do konce a že se Vám bude povídka líbit! S pozdravem autor Targumures!
přidáno 16.05.2009
hodnoceno 2
čteno 1024(11)
posláno 0
0.Prolog
Hluk lokomotivy se bořil skrz noční mlhu. Pro strojvedoucího jízda nebyla nic příjemného, viděl sotva pár metrů před sebe a projížděly rizikovou oblastí.
Zpomalil rychlost, měl tak lepší pocit, ačkoliv mu hrozí pokuta za zpožděný příjezd.
Lidé ve vagónech si ničeho nevšimly a dál pokračovali v klidné jízdě.

Náhle se ozval rámus, jakoby někdo doskočil na střechu vagónu.
„Nejspíš nějaká větev…“ Poznamenal jeden cestující, ale hned na to ho přerušila manželka že jedou velkými pláněmi, kde žádné stromy nebyly.
Náhle se ozvala střelba, lidí zpanikařily. Strážný co stál na konci vagónu se s puškou v ruce rozeběhl ke dveřím. Dveře se rozrazily a shodily strážného na zem. Jeden z cestujících vytasil kapesní pistol a střelil směrem ke dveřím. Kulka se zarazila do zdi.
Do vagónu vběhla skupinka podivně vypadajíc mužů, měly tmavě rudě zbarvený oblečení, hlavu obmotanou tak aby šli vidět pouze oči a prostor mezi nimy, a místy se jim vlnily modré pruhy a šátky.
Jeden z nich natáhl pušku a cestujícího s pistolí zabil. Davem to zaleklo a lidé se začaly schovávat pod stoly. Do vagónu vešel další muž, měl noblesní šaty a skoro holohlavý až na pár bílých vlasů.
„Dobrý den otroci!“ Pousmál se a zvedl ruku, v té mu začalo zářit bílé světlo. Bylo to kouzlo spánku. Jeden z cestujících vstal, sundal klobouk a pousmál se.
„Vybral sis špatný vlak bandito!“ Natáhl ruku a tlakovou vlnou odhodil dva bandity. Starý muž se jen otřepal.
„Rád tě vidím Randore..“ Pousmál se muž a zpoza kabátu vytáhl malý černý krystal.
„Ty seš ten bývalý gener...“ Randor nedořekl větu, přerušil ho zásah blesků, které z ničeho nic vylétly z krystalu. Randor se chvíli třepal na místě a pak spadl v bolestech na zem.

1.Začátek vyšetřování
„Další vlak byl unesen..“Křičel komisař a bouchl do stolu. Několik důstojníků co stálo v místnosti ztichly. „Musíme ty bastardy najít...“
„Pane, vozka čeká před budovou...“ Vlítl do místnosti voják.
„Larte.. Zůstaň tady a sleduj situaci, Fugare a Sildne se mnou... Zbytek rozchod“ Komisař naštvaně odešel z místnosti, dva důstojníci za ním.
Vozka je odvezl na 100 kilometrů vzdálené místo. Bylo to uprostřed obrovských plání, nebylo tam nic krom polní cesty a železnice, na které byly dvě lokomotivy. Jedna přepadená a druhá vojenská.
Tam už čekala celá četa, včetně vyšetřovatele Nortona.
„Tebe ještě nezabili ?“ Vyjel hned komisař.
„Blbý jako vždy Hugo...“Pousmál se Norton a uslyšel lehký chod motoru, nad hlavami jim plula vzducholoď. „ Udělaly to opět ti samý co minule... Musíme vědět proč a opět zdvojnásobit strážné u vlaků...“
„Už potřetí zdvojnásobovat stráže, to nemůžeme...“Vzdychl Hugo a pohlédl na vlak. „Jak ho mohly přepadnou zde?“
„Nevíme, ale jedna věc je zajímavá....“ Norton otevřel malou knížečku co měl u sebe. „ Ve vlaku jel Randor....“
„To je ten slavnej alchymista!“ Vyjekl Silden a zamyslel se. „S ním by ten vlak nemohly jen tak přepadnout... Na to by potřebovaly přinejmenším armádu....“
„Napadlo mě, kolik lidí má magii na jeho schopnosti ? Na jeho úrovni jsou tři, a to Warth, Linken a Narien..Všichni kteří nás nesnáší...“ Řekl Norton a knížku opět strčil do kabátu.
„Warth se nachází v Dolní Rokly.... Studuje tam Černou síň...“Pokračoval Fugar a děsivě zakašlal.
„Přestaň pít ty tvoje lektvary...“Plácl ho po zádech Silden.

„Jste tady protože...“ Randorovou hlavou procházel šum a zároveň ticho. „Budete poslouchat mě a ....“ Bolest sílila, ale náhle přestala a on slyšel zcela jasně. „Rozumíte, a teď do práce..“
Rozhlédl se kolem sebe, starý muž s pár strážci odcházel. Byl v jeskyni a měl na sobě otrocké oblečení.
Kolem něj stálo plno podobně oblečených lidí, všichni to byly cestující z vlaku.
Nebyly v jeskyni ale v dolu, teď mu to došlo. Měly pro něj něco těžit.
„Hej, ty mágu.. pomoz nám...“ Šeptl muž vedle něj.
„Dobrá...“ Randor vstal a napřáhl se. Náhle jeho tělem projela elektřina a skolila ho na zem.
Na zdi byl připevněný jeden krystal, navíc byly všude rozmístěné stráže.
„To nepřekonám… co to je zač?“ Zeptal se sám sebe, a muž mu pomohl vstát.
„Nevím, máme to tu těžit..“ Muž ukázal na velkou krystalovou žílu u které rubalo pár lidí. Následně něco vytáhl z pracovního oděvu. „Byla to malá pistolka….“
„Neprohledávali vás při únosu ?“ Zeptal se nevěřícně mág a zbraň si prohlédl.
„Schoval jsem si ji do paruky…“ Pousmál se muž a zbraň zase schoval. „Až přijde náš čas dostaneme se odsaď…“

O pár dnů později dojela vyšetřovací skupinka s několika-ti vojáky k městu Dolní Rokle. Když jí však zahlédly, zděsily se. Z plno domů vstoupal dým, ulice byly rozmlácené a u bran trčely mrtvé stráže. Protože město bylo vybudováno na svahu kopce, viděly to celé. Včetně velké Černé síně která trčela na vrcholu města a zároveň i kopce.
„Je o krok před námi…“ Zděsil se Hugo a rozjel se k hradbám.
„Jak mohly zničit celé město…“Sykl Silden a vyrazil se zbytkem skupiny za ním.
Když vjeli do města nikdo je neuvítal, ulice byly prázdné a mrtvé. Přijely až k síni kde slezly z koní a vytvořilo formaci.
„Počkejte!“ Hugo zvedl ruku a se zbraní v ruce se přibližoval k budově. Náhle se ozvala střelba. Všichni zalezly za malou zídku, v troskách jednoho domu stály dva banditi a střílely.
„To jsou nějací neškodní loupežníci…“ Zvolal Fugar, zakašlal a nalil do sebe jeden z lektvarů co nosil stále u sebe. Nyní cítil každý pohyb, jeho tělo bylo pevné a takřka nedýchal. Vystřelil.
Jednou ranou prostřelil loupežníkovi hlavu a zalezl si přebít zbraň. Hugo vylezl z úkrytu a vystřelil. Netrefil se.
Loupežník opětoval palbu a těsně trefil jednoho z vojáků. Norton také vystřelil z pušky ale svůj cíl netrefil. Loupežník zalezl pryč a seskočil z domu na ulic.
„ Jdu po něm!“ Zakřičel Silden a rozeběhl se do uličky, náhle se ozvala palba z několika zbraní.
„Do háje!“ Zařval Hugo a společně s vojáky se přemístil k rohu uličky. Uviděl Sildena ležet v písku, obklopený krví. „Bastardi...“
Jeden z vojáků vytáhl dynamit a hodil ho do ulice. Ozvala se rána a země se zatřásla.
Hugo vyběhl zpoza rohu a lehl si k Sildenovi. V ulici před ním bylo plno dalších loupežníků.
Vystřelil a jednoho zasáhl, ozvala se další střelba. Naštěstí ho každá kulka minula.
Vojáci začaly taky střílet a celá město dunělo ve víru bitvy.

Norton s Fugarem zůstaly stát u síně.
„Musíme ihned vyrazit za dalším na tvým seznamu....Za Linkenem...“Řekl Fugar a schoval zbraň. „Dřív než ho dostane ten bastard...“
„Dobrá.... Oni to tu zvládnou...“ Norton nasedl na koně a společně odjeli pryč.

Loupežníci se po chvíli boje stáhly pryč z města a vojáci s Hugem se vrátily na své pozice.
„Kde jsou..“ Zeptal se Hugo a podíval se na zraněného vojáka co opřeně seděl o zídku.
„Odjely pryč….“ Odpověděl skomíravě, hned nato k němu přiběhl jeden z vojáků a začal ho ošetřovat. Komisař se podíval na síň.
„Zatracení zmetci“Pomyslel a popocházel blíž.

„Pane... zahlédli jsme skupinku vojáku v rokly“Hlásal velitel svému pánu.
„To je dobře....“Pousmál se muž a přišel k velké skříni s výlohou, v ní bylo několik krystalů. „Jeden dotek zničí vše...“

2.Souboj mága
Jak vcházel komisař do síně, ozařovalo ho postupně modře zářící světlo jenž vycházelo z malého krystalku. Dlouhé tři vteřiny jeho života vyplňoval kouř, další dvě neskutečný žár, a poslední vteřinu svého života prožil v ohromných bolestech.
„Co to bylo?“ Zařval Norton a otočil se, celá síň byla v plamenech.
„Do prdele...“Fugar se podíval svými vytrénovanými smysly. „Hugo... je mrtvej..“ Otočil se a pokračoval v jízdě.
„Hugo....“ Vzdychl Norton a vyjel za ním. „Ty zmetku, takhle z toho vybrousit...“

U malého altánku seděl holohlavý, tak třicetiletý muž. Měl na sobě podivně vyhlížející oblečení, jako by pod svým oblečením schovával to co je uvnitř, vznešený alchymista a zkušený mág.
„Zastavte se a oznamte se!“ Řekl do větru.
„Vrchní vyšetřovatel císaře Aziria, Norton“ Oznámil se jeden muž.
„Fugar, důstojník a vrchní skrelok 11.jednotky pane.“ Oznámil se Fugar a uklonil se.
„Á, válečný skrelok… Tihle mágové ve službách císařství dělaly vždy jen ostudu…“ Fugarem to ani nehlo a dál projevoval úctu. „Co mi chcete…?“
„Potřebujeme pomoc s jedním případem…“Začal Norton ale mág ho přerušil.
„A proč bych měl ?“
„Hrozí vám nebezpečí…“ Vyjekl Norton. „Už unesly Randora a nejspíše i Wartha!“
„On nejde ale po mě, má zcela jiné plány..“ Pousmál se mág a hodil do jezírka které bylo poblíž kamínek.
„Kdo ?“ Zeptal se Fugar a náhle celé jezírko vyletělo do vzduchu.
„Váš čas vypršel...“ Sykl a vyrazil pryč. Norton již začal sahat po zbrani.

„Pane, vyšetřovatelé jedou k Linkenovi ... k Chrámů Bohů...“ Oznámil velitel a starý muž se kysele zatvářil.
„Zabijte Linkena, je nechte ještě žít.. trochu si zahrajeme...“ Pousmál se a podal veliteli jeden krystal do ruky.
„Na váš rozkaz pane...“ Za salutoval a zmizel.

Linken se náhle zastavil, velký bílí chrám co stál v okolním lese náhle spadl.
„Co se to stalo...“ Zavrčel a rozeběhl se směrem k němu. Když k němu došel viděl pouze trosky bílého chrámu jenž byl starší než celé císařství.
Na druhé straně stál velitel s několika ti vojáky. Začali střílet.
Linken natáhl ruku, a rychle jí mrskl k veliteli, to vyvolalo obrovskou tlakovou vlnu která se o nic nezastavila a vše ničila. Velitel vytáhl krystal, ten bez problému vlnu zastavil.
„Ti hajzlové...“Zasyčel Linken a v ruce se mu začala vytvářet obrovská ohnivá koule.
Norton a Fugar stály v opodál. Ozval se výstřel, jeden z banditů padl mrtev a Fugar přebil zbraň.
Bandité se hned rozprchly krom velitele který pomalým krokem směřoval k Linkenovi.
„To jsi neměl...“ Zařval Linken a kouli uvolnil. Celé prostranství se zahalilo do velkého dýmu a plamenu. Jakmile se rozplynul byl zcela jasně viděn obrys muže, kolem kterého je velká magická bariéra.
Fugar se s Nortonem krčily za stromy a byly pod palbou několika-ti banditů.
Náhle se Norton vyklonil a jednoho zasáhl. Fugar tak též.
Náhle se ozval sbor pušek a polovina banditů spadla na zem. Z nedaleké vesnice sem zajely strážní.
„Co je zas tohle?“ Sykl velitel když zahlédl 10 jezdců na koni jak decimují jeho poskoky.
„To je tvá smrt!“ Zařval Linken a vystřelil další masivní kouli ohně. Ale jako každá ostatní se zarazila o elektrickou bariéru kterou vytvářel krystal.
„Musím to ukončit a zmizet..“Pomyslel velitel a vši silou krystalu zasáhl Linkena. Ozvala se rána, Linken padl k zemi. Další rána, tentokrát z pistole. Kulka trefila cíl, hlavu velitele.
Fugar složil rozžhavenou zbraň a pokašlal.
„Kurva...“ Zasyčel Norton a rozeběhl se směrem k padlému mágovi. Ale už nenašel kousek života.
Chvíli na to krystal explodoval a vzal sebou okolí dvou metrů.

3.Vzpoura
„Makej mágu!“ Křičel strážný na Randora co seděl opřený o vozík. Mág náhle vstal a tlakovou vlnou strážce odhodil. Ten se narazil o zeď. Mezitím Randorem projel elektrický proud a složil ho na zem.
Jeden z vězňů sebral zbraně po strážci – pušku a pistoli. Pistoli dal dalšímu vězni, za chvíli k nim došel cestující z vlaku s pistolí.
„Musíme si pospíšit, zničte ten krystal krumpáčem…“ Poručil mág a jeden vězeň tak učinil. Dovezl k němu vozík, stoupl si na něj a švihl. Ozvala se exploze, krystal vybuchl a vzal sebou i vězně.
„Sakra…“Sykl cestující. „Mimochodem, já jsem Bob..“
„Dobrá Bobe, já tu nabiji sílu a začnu vyřazovat všechny přicházející stráže. Vy mě budete krýt a sbírat zbraně…“ Poručil Randor a postavil se do bojové pozice.
Začaly přicházet stráže, mág je blesky jednoho po jednom sundával k zemi.

„pane, vzpoura v dolech… úsek D…“ Oznámil strážce svému šéfovi.
„Randor… jdu tam….“ Sykl muž, vzal krystal a během jedné sekundy zmizel společně s bleskem.

Pár vězňů s puškami stály za bednami a střílely proti strážcům. Randor nabíral sílu a při tom prozkoumával krystaly co těžily. Nebyly ještě opracované, a tak se nedali ještě využít.
„Do háje…“ zařval a mrskl krystal o zeď. Ta explodovala a polovina šachty padla.
Náhle se ozvala rána a kouř zaplnil prostor. Polovina vězňů ležela poházena všude okolo, a ti co přežily byly ohromeni.
Na konci tunelu stál muž a v ruce držel ohnivou kouli.
„Nehýbejte se, nebo to udělám ještě jednou…“ Pousmál se a strážní obklíčily každého přeživšího.
Randor náhle švihl rukou do země a všude ječely blesky. Každý strážný se třepal a klepal, do doby než spadl mrtvý na zem.
„Šmejde!“ Sykl muž a hodil po něm kouli. Randor nabral všechno sílu a útok odrazil.
„Warthe proč to děláš ?“ Zeptal se Randor.“Myslel jsem že seš na naší straně…“
„Rane… Ten bastard mi vypálil celou vesnici a já ho můžu dostat…“ Pousmál se Warth a přišel k Randorovi. „Ale musím spolupracovat, až se mi naskytne šance ho dostat bez krystalu… dostanu ho…“
„Chápu,..“ Randor se podrbal na hlavě a sedl si na bednu. „Dělej svoji práci, a já budu dělat tu svoji.“
Warth mu dal ruku na rameno a zakýval hlavou, následně odešel ale těsně před východem se zastavil. „Linken je mrtvý…“
„To je špatný…“ Vzdychl Randor a k nohou se mu dokutálel krystal.
„Použij ho opatrně…“ Řekl Warth a zmizel. Za pár sekund místnost byla plná strážných.

„Dobře že jste tady, právě k nám dojely vojáci z rokle, včetně Sildena a Huga. Oba dva v bedně…“ Vyjel Lart jakmile vstoupily do dveří.
„Zabili také Linkena…“ Sykl Fugar a sedl si na židly.
„Musíme navíc informovat Hugovu rodinu, kdo se toho ujme ?“ Zeptal se Lart a nastala dlouhá odmlka. „Vím, je to nepříjemné…. Nortone….“
Norton zakejval hlavou, sebral papírek s adresou a zmizel ve dveřích.
„Takže zabili největšího mága…Svatého Linkena“ Lart si stoupl k oknu a pohlédl na obrovské město plné továrních komínů, koňských vozů a obrovského paláce v dálce.“Svět je tak zkaženej, lidi jen vraždí a kradou...Nic jim není svaté, a dělají si co chcou a co uznají za vhodné. Doplácí na to pouze poctivý a slušní lidé...“
„My toho hajzla sejmem...Silden my to řekl, je mi líto tvé rodiny.....“ Zkysl Fugar a zakašlal.

4.Umíráček
Norton jel ve vozu směrem k domu Huga. Vozka netrpělivě prohlížel vyšetřovatele.
„Pane, je pravda o tom vlaku?“ Zeptal se zničehonic.
„Tohle je důvěrná informace....“ Odpověděl Norton ale po chvíli dodal „Ano je pravda.“
„Šmejd...“Plivl vozka a zajel před honosný dům. Byl obrovský a stejně tak měl obrovskou zahradu.
Norton zaplatil cestu a vyšel z vozu. Přišel až ke dveřím domu a tam mu otevřela služebná.
„Chci mluvit s rodinou pana Huga...“ Oznámil vyšetřovatel a služebná ho zavedla do salónku.
„Za chvíli to bude.“ Poklonila se a pelášila pryč. Za chvíli dorazila mladá blonďatá dívka.
Norton se zdvořile uklonil a políbil jí ruku jako gentleman, ačkoliv nebyl o nic starší než ona.
„Jsem císařský vyšetřovatel Norton...“ Představil se.
„Já jsem Julie... A nejste nějak mladý na práci vyšetřovatele ?“ Pousmála se a hluboce se mu zadívala do očí.
„Věk nehraje roli slečno Julie, ale mám pro vás špatnou správu...“ Norton jí ukázal na židly ať se posadí.
„Váš otec byl zabit v akci.“ Řekl zničehonic, nastala odmlka kterou přerušil až pláč.
Norton se k ní sklonil a ona ho objala.
„To bude dobrý..“Zašeptal jí do ucha a pohladil ji po vlasech.
Po chvíli se trošku uklidnila.
„A jak se to stalo...?“ Zeptala se potichu.
„Zemřel jako hrdina slečno, bohužel jsem ale nebyl přítomen....“Odpověděl a podal jí kapesník. „Císařství vám nabídne vysoké peníze, postará se o vás a zařídí pohřeb... máte ještě jiné členy rodiny ?“
„Jen já....“ Vzlykla a utřela si slzy.
„Nerad vás opouštím, ale povinnosti volají..Ještě vás budeme informovat.“ Norton se uklonil a mířil ke dveřím.
„Děkuji vám pane vyšetřovateli... děkuji že jste mi to řekl...“Uklonila se a zmizela v jiných dveřích.
„Hezká holka...“ Pousmál se a zmizel.

O pár dní později se konal pohřeb, jak Sildena tak i Huga zároveň.
„V poctě zbraň!“ Zařval kapitán a sbor pušek se vzpřímil.
„Pal!“ Ozvala se první salva, posléze druhá i třetí.
„Byl to dobrý chlap...“ Řekl Norton Julii. Lart co stál za němi jen tak držel vztek.
„Sildene,... Bráško....“ Pomyslel a potichu se přesunul pryč.
„Nešel by jste na čaj ? Chtěla bych vás poznat víc...“ Nabídnula mu Julie a Norton chvíli přemýšlel.
„Bude mi potěšením...“ Usmál se a společně odešly pryč.
„Takže vy jste byl podřízený Otce?“ Zeptala se ho na rušné ulici.
„Byl jsem spíše nadřízený, odpovídám přímo císaři Aziriovi...“ Odpověděl a vedl jí skrz ulici až k jedné kavárně.
„Takže ho znáte osobně. Jaký je? Je pravda co se o něm povídá…“ Pokračovala dál.
„Vlastně ani ne, není takový barbar jak to říkají lidi… Vlastně je to srab..“ Pousmál se.

5.Císařovo
Císař Azirio šel po chodbách svého zámku, došel až k trůnnímu sálu. Měl tam velký výhled na noční město.
„Co jsem to jenom chtěl...“ Císař začal prohledávat bednu která se krčila za trůnem, brzy vytáhl knížku. Strážní co stáli u dveří ho pozorně sledovali.
Náhle se ozvala rána blesku, a pár výstřelů. Strážní leželi mrtvý, a starý muž s tuctem vojáků za zády mířil na Aziria.
Náhle do místnosti vběhli další strážní, tentokrát s meči a začali se sekat s bandity.
Azirio začal utíkat ke dveřím.
„Do háje, jak se sem dostaly...“ Sykl a otevřel dveře. Těsně vedle něj doletěla kulka.
Uslyšel další zabzučení blesků a strážní padli na zem. Azirio utíkal po chodbě a po cestě se mu pletli strážní a zabírali pozice.
Dveře se otevřely po druhé, ozvala se salva střel. Ale to co se stalo nikdo nečekal. Po chodbě mašíroval menší plechem obrněný troll.
„ Co to!“ Zařval jeden voják a jeho kulku zastavil plech.

Norton šel sám po noční ulici, a v tu chvíli uviděl obrovské světlo ze zámku.
„Do háje...“ Sykl, vzal pušku do ruky a zastavil vozku. „Potřebuji koně!“
Mečem přesekl otěže a uháněl pryč.
Brzy byl na místě, vešel do zámku a naproti němu stál troll bojující s vojáky.
Vedle něj donesly vojáci prototyp rotačního kulometu.
„Co to sakra je!?“ Pomyslel a z ocelových trubiček začaly v rychlém sledu lítat kulky.
„Nortone!“ Zamával Azirio a přešel k němu. „Chtěj mě zabít!“
Trollův pancíř snášel kulky dobře, a v klidu šel po chodbě, občas zabil strážného který byl dostatečně blízko.
„Jak se sem dostaly...?“ Zeptal se Norton a zasáhl Trolla do hlavy.
„Zničehonic se objevily v sále.“ Řekl Azirio a najednou uslyšel další salvu zbraní, ale né jejich.
Před palácem stál další tucet vojáků a pálili na palác. Ozvala se rána z děla, a oknem poblíž proletěla koule.
Dva kulomety co byly připraveny na střeše začali pálit na bandity venku. Pár vojáků se usadilo u oken a střílelo co to dalo.
„Utečeme…“ Řekl Norton a ukázal na Aziria aby běžel za ním. Troll se rozeběhl a jednou ranou odhodil kulomet.
„Doprdele..“Zasyčel Azirio když to uviděl.
„Dynamit!“ Zaječel jeden z vojáků a hodil rudou výbušninu proti trollovi.
Ozvala se rána, chodbou zavál prach. Troll ležel hluboko v troskách mrtvý.
Náhle do zámku vběhlo plno rudě oblečených banditů, celý zámek zvučel ve víru bitvy.

Lidé z povzdálí sledovaly světélka a exploze, které se blýskaly v oknech zámku a na dvoře před ním. Celým městem se ozývala divoká smršť výstřelů a výbuchů.
Najednou všichni uslyšely obrovskou salvu děl, nad hlavami se zablýskla vzducholoď.

Zámek se začal hroutit pod tíhou koulí a ohně. Strážní na věžích natočili dalekonosný děla na vzducholoď, vystřelili, koule letěla a těsně proletěla kolem můstku vzducholodě. Koule posléze zasáhla měšťanský dům a zabila několik lidí.
„Ještě jednou!“ Zaječel Kapitán a vojáci dělo znovu nabili. Mezitím vzducholoď opět vystřelila ze všech děl.
„Pal!“ Ozvalo se a menší koule plná střelního prachu zasáhla vzducholoď. Ta explodovala a hořící trosky dopadly na zem, kde díky výbušninám způsobily obrovské výbuchy.

„Do háje!“ Norton se vyhrabal z trosek a rozhlédl se kolem sebe. „Kde je Azirio!“
„Je pryč….“Odpověděl voják co ležel na konci chodby.
„Do háje… kde je střecha?“ Pohlédl do ranního nebe. Město bylo tiché, bitva nejspíše utichla.
„Nortone!“ Ozvalo se z dálky a vyšetřovatel poznal Larta. „Už jsme myslely na nejhorší…“
„Kde je Císař ?“ Zeptal se ihned jak se vyhrabal z trosek.
„Jak bych to řekl… Odjel do Tulnulu jakmile to vybuchlo…“ Odkašlal Lart a zavedl ho navrcholen věže. Město bylo zničené, z trosek domů se kouřilo a po ulicích chodili zranění lidé. Kousíčky tmavě černého popelu poletovaly vzduchem a ostré světlo osvětlilo celé město. Byl to zdrcující pohled.
„Pane…..“ Pár vojáků doběhlo k věži. „Na ulicích začaly nepokoje…“
„Zabijte každého kdo se přiblíží k zámku….“ Odpověděl bez duše Lart.
„Co se to stalo?“ Norton sotva držel slzy, vzpomněl si na všechny své přátele, na Julii a na rodinu.
„Objevilo se tu několik mágu a bojovaly s dalším mužem, potom co polovinu z nich zabil, spojili svoji sílu na jeden útok… Pak všechno zrudlo…“ Odpověděl a podal mu ruku na rameno. „Musíme do Tulnulu za císařem…A sejmout toho šmejda“

6.Útěk
Muž se objevil ve své komnatě, krystal se v jeho rukou rozpadl.
„Můj nejlepší…..“ Muž zmáčkl prach v rukou a otřel si krev z nosu. „Zmetkové!“
Zasyčel a shodil skříň na zem. „Bastardi!“ Bouchl do zdi a proboural ji.
„Nedaří se?“ Zeptal se Warth ve dveřích. „HAJZLE!“
Sykl a pohl rukou, prohodil muže zdí.
„NARIENE! TY BASTARDE!“ Zakřičel a odhodil strážce co vběhli do místnosti. „Konečně seš bez ochrany!“
Narien použil slabší kouzlo, ale to k Warthovi ani nedoletělo.
„Co mi řekneš teď?“ Přitáhl si ho k sobě a chytil ho pod krkem.
„Tohle!“ Narien se usmál, kopl ho a jedním švihem vytasil meč z pochvy. Vytasil ho tak rychle, že to nebylo postřehnutelné.
„Meč proti magii?“ Zasmál se Warth a náhle se chytil za břicho. Měl ho celé od krve a velká krvavá rána mu zdobila plášť.
„Já si své zbraně vždy otrávím…“ Pousmál se a mág spadl na zem.
„Jak chabý konec..“ Pokračoval ale náhle padl na kolena. Až nyní na něj dolehla únava.

Randor švihl do skály, po pár úderech se sama rozpadla a ukázala další přírodní jeskyni. Vběhl do ní, stráže ho pronásledovaly. Běžely skrz tmu až na konec kde byla slepá ulička.
„A máme tě!“ Zařval strážný a jeskyni osvětlil blesk. Modrá zář ukončila život dvoum lidem, a Randor si mohl odpočinout.
„S tímhle si probourám cestu na povrch...“Pousmál se a dal krystal nad hlavu tak aby směřoval šikmo k nebesům, dále vyvolal obrovskou tlakovou vlnou, která demolovala skály nad ním a postupně putovala k čerstvému vzduchu.
Za pár desítek minut došel na svobodu.
„Kde to jsem?“ Rozhlédl se, kolem sebe viděl zelený les a v dálce se tyčila černá pevnost s obrovskými, kouřícími komíny. „Musím to zničit..“
Náhle uslyšel dusot koní a hlasy.
„Nebude daleko... musíme ho chytit jak si to Lord Narien přeje...“ Povídal jeden z hlasů. Náhle druhý vykřikl.
„Támhle!“ A zazněla střelba, ale né z pušek, nýbrž z kuší. Šipky se zarazily poblíž Randorovi hlavy, a najednou explodovaly. Randor uskočil a vystřelil na oplátku ohnivou kouli. Zasáhl jednoho z jezdců, další tři vypálili z pušek které měly dané na zádech.
Všechny kulky minuly, byli příliš daleko.
„Za ním!“ Vrchní jezdec vytasil meč a vyjel. Randor začal prchat, mezitím vytáhl krystal. Byl již skoro vybitý a potřeboval odpočinek.
„Do háje!“ Sykl a vystřelil po jezdci další ohnivou kouli. Ozvala se střelba, kolem mága prolítly dvě kulky. Rychle zalezl za strom a sebral ze země obrovskou větev. Jezdec projel kolem něj aniž by si ho všiml. Druhý jezdec projel a zbýval jen už třetí. Randor natáhl větev a jezdce sundal z koně na zem.
„Bastarde!“ Zakřičel druhý jezdec, otočil se a rozjel se proti němu. Randor vzal meč od zraněného jezdce a úder zablokoval.
Jezdec odcupital a z další strany vyjel další. Randor mrskl rukou a magií ho shodil z koně.
Poslední muž na koni opět vytáhl kuš a zasáhnul Randora do ramene.
„Bum..“ Usmál se a vyčkával výbuch, nicméně se nic nestalo. „Blbá šipka!“ jezdec nabil další střelu, to dalo Randorovi kousek času na vytvoření ohnivé koule a na útok.

Už zbýval poslední soupeř, ten vytáhl cep a točil s ním kolem sebe. Hned na to vyrazil a švihl, mág uskočil a kopnul muže do hrudi. Cep mu vypadl z ruky, ale okamžitě vytasil meč a opět udeřil. Randor to blokl svým mečem a uskočil doprava. Muž švihl do země a schytal ránu do zad. Během chvilky ho Randor umlátil.
„Co se děje?!“ Muž omráčený na zemi se probudil a uviděl mága , který se skláněl nad jeho mrtvým kolegou. Mrkl. Mág stál nad ním se zdviženou zbraní.

7.Skoncování
Skupinka jezdců vjela skrz majestátnou bránu do pevnosti Tulnul. Na nádvoří se něco dělo, bylo tam spoustu vojáků v pozoru. Na vyvýšené pozici stál sám Azirio a něco říkal.
„Bylo zničené hlavní město naší říše a zabito spoustu lidí. Po dlouhou dobu jsme nevěděli kdo za to může, proč to dělá a jak. Ale dnes k nám doputovala naděje. Naděje na pomstu.“ Křičel císař, seskočil z dřevěného stanoviště a obcházel kolem formací. „ Zítra vyrazíme do Hvězdných Hvozdů, nejkrásnějšího údolí naší země a skoncujeme s našemi nepřáteli!“
Armáda začala jásat, císař si vychutnával slávu a dále povzbuzoval vojáky.
„Přijely jste akorát...“ Došel ke skupince jezdců Fugar.
„Dřív to nebylo možné...“Odpověděl Lart a podíval se na Nortona, vedle něj jela na koni mladá dívka.
„Jak to vypadá s městem, je to vážně tak zlý ?“ Pokračoval dál Fugar.
„Ten den když jsi odjel byla opravdu mela, válka přišla domů.... Naštěstí vnější okruhy města vyvázly bez úhony.“ Odpověděl, a sledoval muže co mluvil s Aziriem. Fugar se otočil a podíval se. Muž měl dlouhé rozcuchané hnědé vlasy, zelený plášť s kapucí, kterou měl právě sundanou. Zajímavý byl jeho znak na prsou, byl na něm vyobrazený luk s divočákem.
„Ten parchant našel pevnost nepřátel, jeho muži dokonce našli Randora v lesích...“ Sykl a odkašlal si.
Norton vyjel za Aziriem a slezl z koně.
„Nortone ?“ Vyjekl hraničář a Azirio se usmál.
„Jsem rád že jsi to přežil....“ Poplácal ho po zádech a odešel za veliteli armády.
„Remeku... teď je všechno na tobě...“ Řekl Norton a podíval se na hraničáře.

Ten den se armáda dala do pohybu, do 100 km vzdáleného místa vedla silnice tak i železnice. Do vzduchu vpluly dvě vzducholodě.



Druhý den byla vlaková skupina již několik stovek metrů před pevností, husté lesy je chránily před zraky nepřátel a poskytovaly pevné opevnění.
„Zaútočíme až dorazí zbytek armády!“ Křičel Azirio na hraničáře.
„Moment překvapení je teď…“ Nadával naopak on.
Lart stál v povzdálí, vedle něj se objevil Randor.
„Zaútočíme teď…“ Řekl a přišel ke dvojici velitelů. „Pane Císaři, Remeku…. Zaútočíme nyní, dokuď není nepřítel připravený.“
„Jak chcete! Sice nevím kdo je tady císař ale to je ostatně jedno“ Rozčiloval se Azirio a zmizel ve stanu.
„Zmobilizuj armádu…“ Poručil mág hraničářovi a vyšel. Lart se rozeběhl za ním.
„Jdu s tebou!“
„Ale nezdržuj mě…“

Armáda natáhla pár děl před pevnost, byla ohromná ještě s ohromnějšími komíny. Po stranách vyčnívaly díry pro střelbu z děl a pistolí.
„PAL!“ Zakřičel Azirio, který seděl vítězně na koni. Děla vystřelili, ozval se hrom a blesky vyletěly z pevnosti. Ty se setkaly s koulemi a navzájem se uzemnily.
„Do pr...“ Zaklel dělostřelec a rozhlédl. Ozvala se salva z děl, z pevnosti vyletěly koule a mířily do lesů, všechny minuly, avšak udělaly bordel či pokácely stromy..
„Pěchota!“ Zavelel Císař a vojáci, jenž klečely v mezích vyběhly. Náhle se ozvala nekončící salva z kulometu, záblesky blýskaly z jedné střílny a vojáci padaly jako mouchy.
„K zemi!“ Zakřičel jeden z velitelů a kulky mu prolítly tělem. Vojáci uposlechly a lehly na zem. Někteří z nich si klekly, či lehly za kryty jako byly kameny nebo vyhloubené díry v zemi.
Z dalších střílen vylétly kulky z pušek. Azirio a ostatní lidé bezpečně schovaní tenhle masakr sledovaly s otevřenou pusou.
Děla opět nabily a bez rozkazu pálily. Krystaly připevněné na zdech opět odvedly svoji práci.
„Do krytu!“ Dělostřelci se schovaly a další střely vylétly z pevnosti, tentokrát mířily přesněji a zasáhly několik lidí i pár děl.
„Kam zmizel Lart a Randor ?“ Zeptal se Azirio a slezl z koně.
„Nevím...“ Odpověděl Remek a vystřelil z pušky na střílnu. Vojáci na bojišti taktéž opětovaly palbu, ale krom poškrábané omítky to nemělo žádný efekt.

Lart s několika-ti vojáky stály u díry vybourané Randorem.
„Jdeme tam....“ Zavelel a vojáci vběhli dovnitř, ozvala se střelba. Dva strážní padly mrtvý na zem.
V dolech se nesetkaly s větším odporem. Vzhledem k tomu že nepoužívaly magii byly krystaly bezmocné a strážní byly verbováni z nejnižších míst.
Všichni vězni co mohli nosit zbraně šli s němi, každá ruka dobrá.
„Až dojdete do pevnosti, zamiřte na nádvoří.“ Zavelel Lart u rozbočky a vydal se jiným směrem než vojáci.
Došel k velké kamenné desce. Pomalu četl jména které na nich byla vyrytá.
„Marie > Joseph“ Přečetl a slzy se mu vyrojily na tváři. Pohladil nápis a druhou rukou švihl do zdi.
„Larte...“ Ozvalo se za jeho zády, byl to Nortonův hlas.
„Jak jsi mě našel?“ Zeptal se Lart v brekotu.
„Jsem profesionál.... Joseph hezké jméno..“ Norton mu položil ruku na záda. „Zařiď aby to neudělal někomu jinému....“
Lart sebou škubl a odešel tunelem pryč. Norton se podíval na nápis na skále. „Ti jenž spí navždy.“
„Doprdele....“ Sykl a rozeběhl se za ním.

Lart procházel po vyčistěních chodbách. Strážní kteří jevily minimální známku života byly zastřeleni.
„Nech toho, to je nemorální!“ Zakřičel na něj Norton.
„Zmetku, hlavně že tobě nic nechybí...“ Zasyčel a vystřelil směrem k Nortonovi. Ten klekl na zem a nechal Larta odejít.

Venku byly vojáci pod těžkou palbou. Umřela více než čtvrtina a další byla zraněná.
„Doktoři!“ Křičel jeden ze zraněných vojáků, když náhle uslyšel salvu děl. Pevnost začala být bombardována ze shora, některé dělové koule prolítly a poškodily komíny, zbytek zastavily blesky.
„Mám to!“ Zajásal Fugar jenž klečel za kamenem a kryl se před střelami. „Když vystřelí víc děl než to krystaly zvládnou unést… vyhrajeme!“
Vyběhl z úkrytu přímo k Aziriovi, kolem jeho nohou dopadaly kulky jako kapky deště.
Azirio ho uviděl a zavelel vojsku aby zahájilo krycí palbu.
„Pane, mám to!“ Fugar doběhl až do bezpečného úkrytu.“Vystřelte ze všech děl i vzducholodí zaráz...“
Náhle padl na kolena a vykašlal krev. Záda mu zdobilo několik ran po kulkách, z úst vytékala krev.
„DOKTOR!“ Zařval Azirio a klekl si k němu. Zanedlouho u něj byl jeden léčící mág. „Zvládneš to!“
Náhle se Fugar neudržel a spadl hlavou dolů do bláta. Mrtvý.
„Byl to statečný muž..“ Ozvalo se za zády.
„Randore, kde si sakra byl?“ Sykl Azirio a mág mu švihl krystal do ruky.
„Nabijte tím dělo a vystřelte to zároveň s ostatními.“ Poručil a odešel přímo do prostředku bojiště. Pousmál se a švihl rukou do země. Kolem něj vylétl prach do vzduchu, který byl okamžitě propíchán kulkami. Náhle z kouře vylétla tlaková vlna, která vytvořila průchod do pevnosti. Kouř se rozplynul a stál tam nezraněný Randor.
Uslyšel ze zády „PAL“ a ze všech děl v okolí vylétly střely. Hlavní s krystalem začala sršet a blesky zastavila elektrickou obranu pevnosti. Ostatní koule bez problémů dolétly až k pevnosti a totálně ji rozmlátily na kousky.
„Teď je čas na armádě!“ Pousmál se Randor a všichni vojáci běžely k průchodu.

Norton uvnitř nalezl skupinku vojáků jenž tam vlezla společně s Lartem. Byli obklíčeni v jednom sále, ze tří stran na ně stříleli a další strana vedla zpátky do tunelů pod pevností.
„Kam zmizel Lart?“ Zeptal se Norton, odpovědí mu bylo „nevím“.
Vojáci se soustředili na hlavní chodbu na nádvoří kam se měly dostat. Po několika-ti okamžicích byla hlavní chodba volná.
„Jdu doleva!“ Oznámil Norton a vběhl do další místnosti. Rychle vystřelil a zasáhl jednoho strážného. Druhý zrovna přebíjel pušku, ale tomu přišlo zbytečné a vytáhl šavly. Norton nezaspal a vytasil svůj meč, jenž tvořil základ císařských jednotek.
Po menší potyčce zahnal strážného k rohu místnosti a tam mu podkopl nohu, na zemi ho pouze švihl pažbou po hlavě.
Náhle ho něco shodilo na zem, zeď vedle něj se zhroutila, ozvala se salva děl a celá pevnost se otřásala v základech.
Po chvíli do pevnosti vlítlo několik desítek vojáků. Norton vstal a bez otázek běžel ku předu. Po cestě potkávali několik posledních strážních, ale okamžitě je zabili. Po té co se vojáci dostali do druhého patra ke střílnám začala větší potyčka s posledními silami.
Netrvalo však dlouho a pevnost byla čistá, až na jeden úsek kam měl namířeno Norton.
Když šel po chodbě směrem k hlavní komnatě našel v troskách ležet mrtvé tělo. Byl to Lart.
„Do háje!“ Norton tasil pušku a pomalu postupoval do předu. Objevil se jeden strážný, ihned schytal střelu do hrudi a padl.
Náhle se z chodby za ním připojili dva vojáci.
„Pane, kryjeme vám záda!“ Řekl jeden z nich a postupně došli až k velkým dveřím, ty otevřely. Ozvala se střelba z obou stran.
Po chvilce bylo po všem, tři strážní leželi mrtvý. Oba dva vojáci vyvázly bez úhony, až na Nortona. Chvíli stál, pak se chytil za bok a padl na zem.
Jeden voják mířil kolem sebe a druhý si k němu klekl.
„Jenom vás to řízlo....“ Řekl a vytáhl z brašny obvaz a ránu obvázal.
Náhle z rohu vyšel sám Narien, měl za krvácené rameno. Švihl ramenem a vojáka co po něm mířil odhodil.
„Šmejde!“ Druhý voják vstal a zamířil. Narien ho taky odhodil a přišel až k Nortonovi. „Sleduješ mě už dlouho, stejně jako tvůj kamarád támhle v troskách. Ale tohle setkaní bylo nevyhnutelné, jeden z nás musí zemřít. A já to nebudu!“
Odhodil Nortona po podlaze na druhou stranu chodby. Jeden z vojáků vstal, vytasil meč a sekl. Narien však použil magii a vojáka roztrhal na kousky.
Druhý voják vytáhl malou pistoli co měl u sebe a vystřelil, ale minul, naneštěstí dostal taky zásah magií.
„Už je to jenom na tobě!“ Sykl Narien a došel až k Nortonovi, ten se znenadání zvedl, shodil ho na zem a bouchl ho do hlavy hlavou. Poté natáhl ruku a začal mu mlátit do obličeje, Narien skučel bolestí do doby než sebou škubl naposled.
„Je to u konce...“

EPILOG – KONEC

Vojáci prohledávali každý kout pevnosti, bývalé vězně pomalu odváželi do nejbližšího města. Císař řešil jak to teď se vším bude. Jenom jedna osoba zde byla však smutná.
Dívka stále pokukovala po branách pevnosti zdali z nich nevyleze Norton.
Náhle vyšli dva vojáci s jedním raněným kterého podpíraly.
„Nortone!“ Zakřičela radostí a přiběhla k němu, zuřivě ho políbila. Vojáci se usmály.
„Já to tu už zvládnu“Řekl vojákům a ti odešly.
„Nestalo se ti nic?“ Zeptala se a prohlídla si obvaz.
„Jen škrábnutí....“ Odpověděl a políbil ji na čelo.
KONEC ?

Děkuji všem za přečtení!

přidáno 16.05.2009 - 18:58
No, o hrubkách vím. Věřil jsem Wordu a na konci povídky nebylo žádné slovo rudě podtrženo. Bohužel neopravuje shodu přísudku s podmětem, rozhodně se na to ještě podívám. Zvolil jsem také "mladší" styl psaní a je tam plno nespisovných, slangových slov. Jinak Vám děkuji že jste vydržela až do konce!
přidáno 16.05.2009 - 17:30
Dočetla jsem až do konce. Ale upřímně řečeno, na můj vkus je tam těch hororových výjevů až přespříliš. A taky hrubek... Chtělo by to znovu pročíst a zkontrolovat, opravdu by se to moc a moc červenalo. A tyhle věci i dobré dílko vždycky zkazí. Snad příště to bude lepší!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Requim : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Led v ostří

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku