|
Bolavý zub zesnul tiše,
tuzemákem zpit,
plaším múzy z jejich skrýše,
píšu tenhle Hit.
Komu po chuti snad není,
co jsem napsal sem,
ať má, prosím, pochopení!
(Byl jsem pod vlivem...)
 03.11.2008 8 1147(20) 0 |
Lustr se na strop věší,
hvězdy zas na nebe,
stříbrný Měsíc těší
dívat se na Tebe.
Já rozmlouvám s ním tiše
a tajně závidím,
že z nebeské své výše
zří, co já nevidím...
A přál bych si s ním směnit
ten úděl na chvilku,
v úsměvu zoubky cenit,
když svlékáš košilku...
A okem plným Lásky
mlčky a nevinně,
hledět, jak češeš vlásky
si v rouše Evině.
Smět v zrcadle Tě spatřit,
když zkoumáš krásu svou,
a stříbrně se bratřit
s půvabnou postavou.
/Něžně paprsky svými
obklopil bych Tě hned,
do kouta zahnal stíny,
prozkoumal krásný květ
jímž raší ženství Tvoje
v krajině lákavé,
o níž sní duše moje,
rty touhou bolavé!/
Však nejsem Měsíc bílý,
vše, o čem vyprávím
teď s nevšední tu pílí,
jen ve snech vídat smím...
Tak marně sním, že jednou
splní se i můj sen,
hvězdy závistí zblednou,
a Ty má budeš jen!
hvězdy zas na nebe,
stříbrný Měsíc těší
dívat se na Tebe.
Já rozmlouvám s ním tiše
a tajně závidím,
že z nebeské své výše
zří, co já nevidím...
A přál bych si s ním směnit
ten úděl na chvilku,
v úsměvu zoubky cenit,
když svlékáš košilku...
A okem plným Lásky
mlčky a nevinně,
hledět, jak češeš vlásky
si v rouše Evině.
Smět v zrcadle Tě spatřit,
když zkoumáš krásu svou,
a stříbrně se bratřit
s půvabnou postavou.
/Něžně paprsky svými
obklopil bych Tě hned,
do kouta zahnal stíny,
prozkoumal krásný květ
jímž raší ženství Tvoje
v krajině lákavé,
o níž sní duše moje,
rty touhou bolavé!/
Však nejsem Měsíc bílý,
vše, o čem vyprávím
teď s nevšední tu pílí,
jen ve snech vídat smím...
Tak marně sním, že jednou
splní se i můj sen,
hvězdy závistí zblednou,
a Ty má budeš jen!
11.05.2013 - 11:24Zamila: Díky za milá slova! Koukám, žes mne zase vzala útokem a jsem docela zvědav, co vypotíš během té delší chvilky.;o)
K Tvé poznámce: Třeba jsem sladkej tak akorát nebo mám jako štamgast protekci, kdo ví? Anebo tu sladkost přebil ten tuzemák v prefixu!;o)
Víš, mne tenkrát děsně bolely zuby, co teď už nemám a já z té samoléčby vytěžil hned dvě básně, heč!
*** Neboj, jinde mi to taky píšou! A víš, co je zajímavý? Jsou takoví a takové, co se přiznají, že sladké normálně nemusí, ale ke mně si chodí zahřešit a vůbec jim to nevadí! Dokonce jsou to prozaici, co jinak ani moc poezii nečtou...
K Tvé poznámce: Třeba jsem sladkej tak akorát nebo mám jako štamgast protekci, kdo ví? Anebo tu sladkost přebil ten tuzemák v prefixu!;o)
Víš, mne tenkrát děsně bolely zuby, co teď už nemám a já z té samoléčby vytěžil hned dvě básně, heč!
*** Neboj, jinde mi to taky píšou! A víš, co je zajímavý? Jsou takoví a takové, co se přiznají, že sladké normálně nemusí, ale ke mně si chodí zahřešit a vůbec jim to nevadí! Dokonce jsou to prozaici, co jinak ani moc poezii nečtou...
11.05.2013 - 07:58Pěkná básnička :-) Bezva rytmus :-) A jakto, že Tobě tu nikdo nepíše, že jsi příliš sladkej ? ;-) PS: Na vzkaz odpovim, až bude delší chvilka :-)
24.11.2008 - 16:40Nikytu:
Nitro mé je rokle rozervaná,
kráter sopky lávu chrlící!
Poetičnost má je prostě danná,
bez sloučenin -OH vážící.
;o)
Nitro mé je rokle rozervaná,
kráter sopky lávu chrlící!
Poetičnost má je prostě danná,
bez sloučenin -OH vážící.
;o)
04.11.2008 - 22:41Krásně čtivé. Jen v anotaci bych to viděla raději takhle - komu po chuti snad není, co jsem napsal sem.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Lustr se na strop věší... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Ruka má štětce zas chápe se čile...
Předchozí dílo autora : Meteor Lásky naší
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Darko» narozeniny
Medbojicek [11], Martas [11], Danielovna [4], Lekáček [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
