13.10.2008 3 1606(14) 0 |
Život
Čas utíká stále vpřed,
vteřiny v minuty se mění,
minuty v hodiny,
hodiny v celé dny.
Když ohlédnem se zpět,
jak náš život rychle spěje v zapomnění,
kdopak by si pomyslel,
že zanedlouho již nebude žádné teď.
,,Co bude zítra?“,
ptát se můžem zas,
však odpověď je nejistá,
vždyť budoucnost je v nás.
Jen doufat smíme stále znova,
snad bude krásná, snad ne strohá.
Jak kámen z útesu se valí,
ze stromu listy padají,
náš život kvapem mizí v dáli
a aniž jsme se nenadáli,
i květy lásky zvadají.
Pak přijde den,
kdy hlína zahalí ta těla,
ta těla bez duše,
jež dávno odletěla
a zbude vzpomínka jen.
Čas utíká stále vpřed,
vteřiny v minuty se mění,
minuty v hodiny,
hodiny v celé dny.
Když ohlédnem se zpět,
jak náš život rychle spěje v zapomnění,
kdopak by si pomyslel,
že zanedlouho již nebude žádné teď.
,,Co bude zítra?“,
ptát se můžem zas,
však odpověď je nejistá,
vždyť budoucnost je v nás.
Jen doufat smíme stále znova,
snad bude krásná, snad ne strohá.
Jak kámen z útesu se valí,
ze stromu listy padají,
náš život kvapem mizí v dáli
a aniž jsme se nenadáli,
i květy lásky zvadají.
Pak přijde den,
kdy hlína zahalí ta těla,
ta těla bez duše,
jež dávno odletěla
a zbude vzpomínka jen.