13.10.2008
3
2061 (14)
0
Život


Čas utíká stále vpřed,
vteřiny v minuty se mění,
minuty v hodiny,
hodiny v celé dny.
Když ohlédnem se zpět,
jak náš život rychle spěje v zapomnění,
kdopak by si pomyslel,
že zanedlouho již nebude žádné teď.

,,Co bude zítra?“,
ptát se můžem zas,
však odpověď je nejistá,
vždyť budoucnost je v nás.
Jen doufat smíme stále znova,
snad bude krásná, snad ne strohá.

Jak kámen z útesu se valí,
ze stromu listy padají,
náš život kvapem mizí v dáli
a aniž jsme se nenadáli,
i květy lásky zvadají.

Pak přijde den,
kdy hlína zahalí ta těla,
ta těla bez duše,
jež dávno odletěla
a zbude vzpomínka jen.
 11.11.2008 00:08
Ahoj!Je to působivé!Teším se ještě na další tvorbu!Val to do mě!
Užij si tvorbu!
Terezka
 31.10.2008 09:13
Není brzo na takovéto myšlenky?
 14.10.2008 18:50
pěkné !(oprav - kámen z útesu se valí)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.