Noční nocturno

V závěsu hvězd, kde mlčí čas,

se luna sklání nad řekou z krás.

Stíny se plíží po střechách snů,

město dýchá v pomalém tónu.



Lampy jak strážci v mlžném šeru,

šeptají příběhy v tichosti.

Každý krok zní jak klavírní tón,

v sonátě noci, kde ztrácí se shon.



V dálce se mihne světluška spící,

jak nota v partituře měsíční písně.

A srdce, co bdí, se tiše ptá:

"Je noc jen sen, co se neprobdívá?"



Hladíš má ňadra, laskáš mou hruď,

jako bych ti do náruče spadla,

něžně mne líbáš, není to sen,

ale již svítá a přišel nový den.


11.7.2025