Ztráty a melancholie

Strom ztrácí na podzim,
své listí, svou pýchu,
z tepla tvé náruče,
za zvuku tvého smíchu,

jdu pryč, noc škrtí den,
a rozehrává se barevný sen za oknem,
ze rtů popraskaných dere se ti sten,
voláš mě domů strohým tónem,

tančím na pódiu z listí,
zahalena do ranní mlhy,
odtržena od starostí společnosti,
obklopena háji a luhy,

i když ses tvářil dospěle, byl jsi dítě,
já teď stojím v prázdném domě rozpačitě.