|
|
Tvůj vodopád omýva celé mé tělo
sytí dušinku mou
dopadá v slastném tepu peřejí
přeješ nám hloubku i vyvrcholení
utváříš prostor v kterém jde vidět
skrz na skrz krystalická struktura
tvoje ruce objímající
oci prostupující
uši kovadlinky kladívka
ze srdce zářící hudba
můžu se do ní položit
nebodá i bodá
ze skály trčící úd
nebije i byje
miluji náš smrd
sytí dušinku mou
dopadá v slastném tepu peřejí
přeješ nám hloubku i vyvrcholení
utváříš prostor v kterém jde vidět
skrz na skrz krystalická struktura
tvoje ruce objímající
oci prostupující
uši kovadlinky kladívka
ze srdce zářící hudba
můžu se do ní položit
nebodá i bodá
ze skály trčící úd
nebije i byje
miluji náš smrd
Dokončeno, netřeba vesmíru studu
nemá rád nudu. Tak trochu se směje
když s Vámi se chvěje, rozkmitán
mezi stehny, v černou díru
vpadli vněmy, světlem srdcím
doručeny.
nemá rád nudu. Tak trochu se směje
když s Vámi se chvěje, rozkmitán
mezi stehny, v černou díru
vpadli vněmy, světlem srdcím
doručeny.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Můj Katarakt : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Ledárny ať byjí napořád
Předchozí dílo autora : Třtina hoří

