přidáno 16.12.2021
hodnoceno 4
čteno 636(10)
posláno 0
Tvůj vodopád omýva celé mé tělo
sytí dušinku mou
dopadá v slastném tepu peřejí
přeješ nám hloubku i vyvrcholení
utváříš prostor v kterém jde vidět
skrz na skrz krystalická struktura
tvoje ruce objímající
oci prostupující
uši kovadlinky kladívka
ze srdce zářící hudba
můžu se do ní položit
nebodá i bodá
ze skály trčící úd
nebije i byje
miluji náš smrd
přidáno 22.12.2021 - 12:57
človiček: Čágos človíčku, jak se máš? ;):)
přidáno 18.12.2021 - 22:57
Dokončeno, netřeba vesmíru studu
nemá rád nudu. Tak trochu se směje
když s Vámi se chvěje, rozkmitán
mezi stehny, v černou díru
vpadli vněmy, světlem srdcím
doručeny.
přidáno 17.12.2021 - 15:52
xDLamm:
přidáno 17.12.2021 - 13:02
Tohle je náročné :D

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Můj Katarakt : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Ledárny ať byjí napořád
Předchozí dílo autora : Třtina hoří

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Tématická soutěž

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming