přidáno 04.05.2021
hodnoceno 5
čteno 677(10)
posláno 0
Dávno po půlnoci
ve mně
probouzíš něhu
/
a
skrz konečky prstů
-
vplétáš mi do vlasů
touhu
*
hladovou a třpytivou
*
/takovou
co jsem v sobě už dlouho neměla..

-
A ta touha
stala se mi inspirací
-
a taky
spojuje nás

*
/ale jinak
jsi mi vlastně cizí

-
stejně tak
jako stesk po tátovi
oddanost jedný duši
a prožitek z červenýho vína
/stejně ke všemu z toho dozraješ

*
já jsem fakt chtěla bejt dobrá
ale
probouzím se k ránu
bez Tebe
-

a jsem
-
sama v sobě

úplně sama
*
jako poslední okvětní lístek kopretiny
v rukách malý holky
*
stále věřící na lásku
*
*
*

přidáno 05.05.2021 - 16:33
Tak to je můj šálek kávy. Také občas píšu podobně a navíc používáme i stejná témata, obrazy.Líbí se mi.
přidáno 05.05.2021 - 06:37
človiček: Tak tak...
přidáno 05.05.2021 - 06:37
slavek: už takhle píšu x let a naopak - mám pocit, že bych jich tam měla dát víc - odlišuje to můj styl od ostatních!
Děkuji za nahlédnutí a komentář :)
přidáno 05.05.2021 - 05:41
Pěkný popis tužeb a něhy.
Jen bych asi použil méně typů písma a oddělovačů.
přidáno 04.05.2021 - 22:42
Touha, základní kámen utrpení.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
je ráno : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Potají jsem
Předchozí dílo autora : jsi

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming